Ekofarmářka Jitka Píchová: Zájem o biozeleninu v době koronaviru roste

Jitku Píchovou z farmy Kozozel možná někteří z vás znají z pražského Biojarmarku – mladá žena, která sama a bez jakýchkoliv dotací pěstuje a prostřednictvím bedýnek prodává spoustu druhů zeleniny a v sezóně také kozí sýry.

Jak se ti teď daří?

Jelikož se zaměřuji zejména na pěstování zeleniny, zastihl mě koronavirus a s ním spojená karanténa v celkem dobré době – pomalu dochází zásoby zeleniny z loňska a nových ještě není tolik.

Do bedýnek, které teď zavážím jednou za 14 dní do Pardubic a Chrudimi, mám nyní brambory, řepu, topinambury, černý kořen a pórek z loňské sklizně. Ještě nedávno bylo zelí a kapusta, teď nově spíš bylinky, pažitka a zhruba do týdne by mohl být salát, mladá cibulka i špenát. V sezóně pak zavážím jednou týdně a dle potřeby i častěji, a jezdím i do Prahy.

U mě je nejdůležitější, jak dlouho to celé bude trvat. Spoléhám, že do podzimu bude líp a v období, kdy nejvíce jezdím na trhy, už bude vše volnější…

Ovlivnil tě zákaz trhů?

Moc ne, zatím. Vyjíždím až po prázdninách v hlavní sezóně. Teď dodávám bedýnky stálým zákazníkům. Vozím si vše sama a konkrétním známým lidem – teď se k tomu přidala jen rouška a trošku míň se vybavujeme… 🙂

V tomto období se pravidelně účastním jen Dnů Země v Pardubicích a Chrudimi, které jsou bohužel zrušeny. Ale nejde u mě o zásadní odbytovou cestu… zatím nemám tolik nové zeleniny.

A jak funguje prodej ze dvora?

Ten je pro mě stejně důležitý jako rozvoz bedýnek. Aktuálně se u mě zastaví během týdne na nákup jen pár lidí z okolí, ale v sezóně počet zákazníků výrazně naroste. Proto doufám, že se situace brzy zlepší a prodej přímo z farmy poběží jako dříve.

Změnilo se něco kvůli koronaviru?

Zatím nic zásadního. Jen jsem omezila cesty do Prahy, kam jsem bedýnky také vozila – letos jsem tam byla jednou před karanténou a jednou teď. Už mi volali z Obživy (pražský spolkový obchod, pozn. red.), jestli něco nedovezu, ale zatím to odkládám. Omezila jsem trošku i jiné cesty. Držím jen pravidelné závozy bedýnek.

A pak se bojím, co by se stalo, kdyby karanténa trvala déle nebo by dokonce naše vesnice uzavřeli – to by pak byl problém. Kromě zeleniny zpracovávám i kozí mléko a brzy začnou kozy dojit. Pak budu mít i deset litrů denně, je třeba to zpracovat a distribuovat lidem.

Taky musím dvakrát denně kozy dojit, takže pokud bych skončila v izolaci, vůbec si nedovedu představit, kdo by to za mě dělal.

Další limit by nastal s brigádníky – od května potřebuji pomoc s pletím a pak je nás na farmě více. Letos asi zvážím všechny možnosti, aby se tu nestřídalo moc lidí.

Pozitivní bylo, že se na mě teď obrátili lidé, se kterými jsem nebyla rok i dva v kontaktu se zájmem o zeleninu. Zájem o zeleninu – lokální a navíc v biokvalitě – roste, lidé v ni mají větší důvěru, než k té v supermarketu. Navíc mě znají a ví, odkud pochází.

Jinak se zase tak moc nezměnilo – pracuji na poli, sázím, dojím, rozvážím a těším se z jara a první čerstvé zeleniny pro moje odběratele.

 

Více se o Jitce a její farmě dozvíte v našem článku Zelenina a bylinky z Kozozelu.

Rozhovor vedla Andrea Hrabalová pro Lovíme.bio