Naše biojablka kupují i důchodci

Petr a Jaroslava Schauerovi na pražském BiojarmarkuJak se žije českým ekosadařům v době klimatických změn, jaké lidi potkáte na farmářských trzích, ale i o tom, kdy jezdí ekozemědělec na dovolenou, jsme si povídali s Petrem a Jaroslavou Schauerovými z rodinného bioovocnářství Schauerovy zahrady v Českém středohoří.

PŠ: Loňská sezóna byla jedna z nejsilnějších za zhruba pětadvacet let, co sadařím. V době jarního kvetení nám přálo počasí – bylo teplo a zároveň i dostatek vody, takže úroda ovoce byla opravdu hojná. Na druhou stranu se nedařilo zelenině, která by potřebovala víc vody na vzcházení. Naštěstí ale nejsme na produkci zeleniny ekonomicky závislí. Záměrně se snažíme nesázet na jednu věc – máme farmu rozdělenou zhruba po hektaru na peckoviny, jádroviny a zeleninu, abychom se nepoložili, když se něco nevydaří. Nejvíc máme jádrovin.

Někteří ovocnáři si na konci sezóny stěžovali na nesklizená jablka…

PŠ: Taky jsme nesklidili. Jednu pětinu úrody jsme neočesali, nebylo ani do čeho, měli jsme plný sklad.

JŠ: U nás to byla souhra okolností. Zaprvé nebyli česáči, zadruhé, jak byla jablka naakumulovaná vedrem, tak přišel déšť a popraskalo to… Navíc nám najednou odešli všichni česáči, co jsme tady měli. Tedy všichni dva.

Pohled do jarního sadu - Schauerovy zahrady

Je pro vás problém sehnat pracovní sílu?

PŠ: Teď je na trhu trochu přetahovačka o lidi, navíc se v jednu dobu všichni sezónní pracovníci najatí přes agentury přesunuli do Německa, kde vyhlásili, že na sezónní práce se neodvádí žádné daně. Co si člověk vydělá, to dostane. Vypadá to i logicky – proč byste někde, kde jste na tři měsíce, měla platit sociální a zdravotní pojištění, když jste za chvíli zase někde jinde? Naproti tomu u nás, i když byste šli pracovat na čtrnáct dní, musíte být přihlášení. Takže Německo si díky tomu natáhlo obrovské množství lidí. Vycucli pracovní sílu z celé Evropy. Ale jak jsem říkal, my bychom to stejně neměli kam dát, museli bychom si pronajmout sklad.

JŠ: Zase ale nebyla taková kvalita. Jablka byla spíš menší, i když jsme hodně prostřihávali.

Byl o menší jablka na farmářských trzích zájem?

PŠ: Jak u koho. Někdo chce jabko jak dětskou hlavičku, někdo chce menší… My máme skladbu jablek různou, dostanete u nás i velká, na druhou stranu u nás nakupují hodně mámy pro děti do školy…

JŠ: My tomu říkáme svačinový jabka. Nás na to navedla jedna paní učitelka, která říkala: Já si kupuju tyhlety malý, protože to člověk stačí o přestávce sníst. Oni to lidi už i vítají, protože malé jablko v obchodě neseženou.

Ekosadařka Jarka Schauerová na pražském Biojarmarku

Kam všude jezdíte?

JŠ: Jezdíme do Prahy – na Arkády Pankrác a v pátek na Anděl. Taky jsme navázali spolupráci s bezobalovým obchodem v Litoměřicích. Tam dodáváme ovoce a mošty. A loni poprvé se to překlopilo tak, že jsou lidi rádi, že vidí bio. Poprvé po těch sedmi letech jsme zaznamenali kladné a přívětivé reakce, takže už jsme si po trzích nemuseli brát antidepresiva. (smích) Poprvé to začalo být normální. Předtím jsme byli za exoty, pořád jsme poslouchali nějaké řeči…

PŠ: Jak společnost bohatne, lidé jsou přístupnější informaci, že biopotravina neznamená jenom větší cenu a za nic. Už se trochu víc zajímají. Na druhou stranu mi jedna paní ekonomka, profesorka na vysoké škole, v Praze řekla: Na co vy v sadu potřebujete žebřík nebo traktor? Ona si představuje, že asi vezmu plachtu, ty stromy oklepu, odvezu na trh a to mě živí. Taky se lidi hodně diví, jakmile řeknete, že když u konvenčně pěstovaného jablíčka zatáhnete za stopku, tak se vám rozsvítí. Je v něm pětadvacet chemických postřiků – a kam by se asi ztratily? Někteří lidé jsou úplně odtržení od reality, jen se bojím, aby jich nebylo velké procento.

PŠ: Já myslím, že se to zase vrací, spousta mladých k tomu inklinuje už z principu nějaké revolty vůči rodičům (smích). Nebo je to prostě zajímá.

Biojablka z Schauerových zahrad

Před časem způsobil mezi lidmi rozruch velký test jablek v MF DNES, kde se ukázalo, že testovaná jablka obsahují pět, deset i více druhů pesticidů – v pořádku byla jen jablka v biokvalitě…

JŠ: Paní Slimáková to napsala na Facebook a na základě toho si jedna paní přijela pro jablka. Upřímně jsem si myslela, že ta lavina bude větší. (smích) Přijde mi, že to lidem pořád nedochází. Já to na druhou stranu chápu – my tím žijeme, protože se tím zabýváme každý den, ale když jsem žila v Praze, tak jsem řešila děti, práci, a jestli je to jablko, které jsem si koupila v supermarketu, bio nebo není, mě vůbec netrápilo. V té životní mašinérii mi to bylo jedno.

Teprve když se z toho stane přesvědčení, životní směr, tak se člověk začne pídit po něčem lepším. Ale když sním jedno jablko denně… To vidíme často na trzích, přijdou lidi z kanceláří a slečna si koupí dvě jablíčka, mladík si koupí pět švestek… A já mu říkám: pět švestek, budete dělat koláč a knedlíky, že jo? Ale nesnězte to všechno najednou!

PŠ: Ten člověk má nejspíš jiné metabolické potřeby. Pokud je ale někdo ovocný typ a ví to o sobě, spíš bude preferovat ovoce nezatížené chemií. Hodně u nás nakupují třeba cizinci, kteří tu dlouhodobě žijí a mají zkušenosti s biopotravinami z jiných zemí, bio je tam přístupné dvacet let a déle… ti si nás vyhledají a nakupují u nás. Ale že bychom byli masový produkt pro spoustu a spoustu osvícených, to určitě ne. My si na trhu ukousneme to svoje, ale za námi jsou farmáři, kteří prodávají ty svítící jabka, a taky mají zákazníky. A někomu je to úplně jedno – skutečně existuje skupina lidí, která na kvalitu nebo nekvalitu potravin vůbec nereaguje. Jsou lidi, které kvalitní jídlo a správná strava vysloveně posouvá na jejich životní cestě. A s jinými to ani nehne.

Včely na biobroskvích - Schauerovy zahrady

Řekněte nám ještě něco o svých zákaznících…

JŠ: V podstatě jsou to dvě skupiny – někdo přijde a na pohled se mu to líbí, a tak to ochutná, a pak jsou ti, kteří už s námi mají zkušenost a zjistili, že naše ovoce je jedlé. A říkají to třeba i důchodci, co k nám chodí nakupovat: Ty vaše jablka se dají jíst, já když si je koupím někde v řetězci, tak to nevoní a nemá to tu chuť… Jsou překvapení, že ještě někde existují jablka, která se dají jíst! U nás si koupí jablko, které je v plné zralosti, má chuť a může si koupit i menší velikost.

PŠ: My samozřejmě máme v nabídce i velká jablka, hodně to záleží na odrůdě. Jak by vám ale mohly narůst jenom velká jablka? Člověk vidí, co je možné koupit ve velkoskladu a co visí na stromě. Na stromě vám nerostou jen jablka jako dětská hlavička.

Jak to bylo u vás letos se suchem?

JŠ: Počasí je proměnná, která u nás rozhoduje, jestli úroda bude nebo nebude. Kvůli tomu nám letos nevyšla zelenina. Jediné, co přežilo, byly rajčata. Zavlažování nemáme, zkoušeli jsme dvakrát třikrát zalít zeleninu hadicí a pak jsme to vypustili. Já jsem si na jaře nasázela hodně cuket, okurky, dýně hokaido… Pak jsme si říkali, že tam ani nebudeme chodit. To bychom se utrápili. Všechnu vodu jsme dali stromům.

Schauerovy zahrady v květu

Odkud berete vodu, když je sucho?

JŠ: Máme vodu ze studny a zaléváme i šedou vodou, vycucli jsme rybník… Podsazovali jsme nový sádek, tak to šlo tam. Manžel má systém hadic… (smích)

PŠ: Po dvaceti letech teď kácíme sad a přezbrojujeme na systém nových odrůd. Já jsem se teď zamiloval do nových meruněk – jsou to francouzské odrůdy, které by měly lépe snášet zdejší kolísavé teploty. U meruněk to je problém – nesnesou, když se na chvíli oteplí, začnou tlačit mízu, pak se zase ochladí a květy zmrznou. Tyhle nové odrůdy by měly být odolnější. Zkoušíme i nové odrůdy hrušek…

Co ještě chystáte na rok 2019?

PŠ: Chystáme se, že doženeme měsíční deficit, který se nám vytvořil. My bychom potřebovali, aby měl rok třináct měsíců…

JŠ: A pak bychom zjistili, že nám chybí další měsíc. Můj hlavní úkol na rok 2019 je nastolit rovnováhu mezi prací a odpočinkem.

Petr Schauer se svým psemJezdíte na dovolenou?

JŠ: Co to je?

PŠ: V zimě jsme byli v Maďarsku, jezdíme do termálu, prohřejeme se a je nám tam fajn… V létě dovolenou nestíháme.

JŠ: Manžel si chtěl odjet v červenci na Husa, na tři dny, ale v tu chvíli dozrály všechny meruňky a museli jsme kmitat. Kdybych tady byla sama, tak bych to vůbec nedala. My si vždycky říkáme: Mezi broskvema a švestkama… Ale většinou to nevyjde.

PŠ: Tohle je úplně jiný svět. V létě se Evropa na dva měsíce splaší a všichni jedou k moři… U nás je to prostě jinak, a buď to přijmete, nebo se z toho zblázníte a nemůžete to dělat. Já když se zrovna nepotýkám s nějakým klimatickým problémem, tak se mi rozbije traktor. Ta práce mě natolik pohltila, že na jiné věci prostor moc není.

JŠ: Velký problém je počasí. Třeba si řeknete, že dvacátého by se měl udělat postřik na červivost (v ekologickém zemědělství jsou povoleny postřiky na přírodní bázi, Schauerovi používají například pomerančový a levandulový olej; pozn. red.). A ono prší. A prší další tři dny. Tak to uděláte po termínu. Nebo musíte jet na trh. Přijedeme z trhu a manžel v deset hodin jde ošetřovat sady.

PŠ: A to je věc, která vám v konvenčním zemědělství nehrozí. Tam pokud to jablíčko stříknete takzvaně systémovým přípravkem, tak to znamená, že ho načerpává list, který tu účinnou látku přesouvá přímo do jablka.

JŠ: Takže otrávit kompletně…

PŠ: Jako rostlinolékaři neříkáme otrávit, říkáme ošetřit, aby to nezčervivělo. A je tam ochrana na třicet dní. V ekologickém zemědělství místo toho použijete přípravek, který je pouze povrchový a na přírodní bázi, tím pádem je tam ochrana do prvního deště. Většinu biologických prostředků navíc zabíjí slunce a teplota. Takže vy použijete přirozený virus granulózy obaleče jablečného, což je virus, který je přísně selektivní – ta nemoc si vybere pouze toho obaleče. To znamená pavouček, beruška, ale i dejme tomu mšice na tom stromě zůstávají dál a nic jim to neudělá. Ale funguje to jen pár dnů, než vysoká teplota ten virus nezničí. Prostě v biu je to tak, že nakoupíte přírodní prostředky, pak přijde déšť a sluníčko a můžete jet znova.

Biodiverzita v ekosadu Schauerovy zahrady

Asi to nebude úplně levná věc…

JŠ: Levné to samozřejmě není. Nám neustále někdo předhazuje, že bio je dražší. Tuhle si zase jeden pán na internetu stěžoval a psal, že nejlepší je to přece od babičky… Já říkám – jaké babičky? To bude v Praze přesvědčovat všechny ty šedesátileté ženské, aby se přestěhovaly na venkov a zakládaly tam sady? Podle mě je problém i v tom, že naše ovoce je „bio“ a stříkané ovoce je „normální“.  Když my jsme „bio“, oni by měli být „chemo“.

PŠ: Lidi by to měli vědět. Měli by vědět, že v tom „normálním“ jablku je třeba dvacet různých postřiků. Ale ono se o tom moc nemluví, protože je to systémový problém. Nemůžete říct miliardám lidí, že se stravují něčím, co jim způsobuje většinu nemocí.

 

Se Schauerovými jsme si povídali ještě dlouho – třeba o tom, jak se škůdci v sadu bojovaly naše babičky a proč si s tím dnešní ekozemědělec nevystačí, jaké ovocné odrůdy si vybrat, když chcete mít zahrádku bez chemie, proč loni řepka zabila čmeláky… To vše se brzy dozvíte v pokračování rozhovoru na stránkách Lovíme.bio.

Více o tom, jak se hospodaří v Schauerových zahradách, najdete v tomto článku na našich stránkách.