Nechejte sekačku celý květen v kůlně. A možná pak zjistíte, že tam vydrží až do konce sezóny. K tomu nabádá britské zahradníky kampaň No Mow May, spoluorganizovaná ochranářskou charitou Plantlife. Cílem není ani tak podpora zdivočelých plevelů, ale hmyzu.
Zdroj: Ekolist.cz
Jako každé jaro se i letos včely probouzejí a rozhlížejí se po něčem k snědku. Nabídka chutného nektaru je ale zvláště v zastavěných oblastech z kraje sezóny dost omezená. Tam, kde by užiteční opylovači čekali záplavu prvních květů, totiž drnčí motory sekaček a sviští struny motorových kos. Místo hostiny z lučních květin jim chystáme zelenou poušť sestříhaných trávníků.
Plantlife, britská charitativní organizace zaměřená na ochranu planě rostoucích rostlin, takovou situaci sleduje s nelibostí už léta. A chtěla s tím něco udělat. Prvním takovým pokusem o nápravu se stala kampaň Every Flower Counts. Což volně přeloženo znamená Každá květina se počítá nebo Na každém květu záleží.
Chytrý a víceznačný přitom nebyl jen název, ale i celý průběh akce. Po registrovaných účastnících se chtělo, aby v příhodný moment určili a spočítali všechny planě rostoucí květiny na zvoleném místě vlastní zahrady. A těmito výsledky pak přispěli do celonárodní databáze Plantlife.
V náznaku to byla podobná akce, jako třeba naše Ptačí hodinka, pořádaná Českým ornitologickým svazem. Jen jste místo opeřenců na krmítku počítali rostlinstvo. Mile uchopená a nenásilně vzdělávací kampaň s květinami také přinesla i podobný výsledek. Tam, kde se nevytváří příhodné podmínky pro planě rostoucí rostliny, výsledky sčítání za mnoho nestály.
Britové jsou národem přírodymilovných zahrádkářů, a každé takové soutěžení si berou dost osobně. Takže řada z účastníků cítila vnitřní roztrpčení z toho, že někdo hlásí z malé plošky domácí květinové loučky 100 unikátních druhů v desítkách exemplářů, a oni jich napočítali všehovšudy pár do tuctu.
Zásadní rozdíl v tom kolik kdo napočítal, byl společný. Kdo neposekal trávník, měl toho víc. Na ploškách, kde se dala šance přírodě a nikoliv sekačce, to kvetlo víc.
A to už nadešel ten správný čas pro No Mow May. Navazující kampaň, která nabádá k tomu, abyste v květnu trávník nesekali a dali šanci trávníkům rozkvést. Byť to možná bude znamenat, že pokvete i pár plevelů. Jenže i jejich květy nesou nektar, který přijde hladovým opylovačům vhod. Zelené trávy se nenají.
Co se vlastně přihodí, když si se sečením trávníků dáte měsíc pauzu? Konec světa nenastane. Což v případě, že bychom opravdu vyhladověli všechny opylovače, úplně tak vyloučené není. Asi tu největší škodu, kterou můžete nesečením utrpět, je pár pampelišek a sedmikrásek v zeleném pažitu navíc. A byť je taková pampeliška obvykle přečíslena květy sedmikrásek v poměru 85:1, produkuje spoustu pylu a nektaru.
Přesněji, i takto přečíslené pampelišky z neposečeného trávníku produkují na dané ploše 9 % pylu a 37 % veškerého dostupného nektaru. Plantlife vypočítává, že osm kvetoucích pampelišek postačí k pokrytí základní energetické potřeby dospělého čmeláka. Který pak nemusí pojít hlady. Se 100 metry čtverečními nesečeného trávníku hravě uživíte 6 čmeláků, a ještě zbude dost pylu a nektaru pro vzácné včely pískorypky.
A co z toho budete mít? Zahradu posetou květy a bzučící hmyz. Což dnes není zrovna málo. Možná se vám to zalíbí natolik, že trávník ponecháte během „hladového“ května netknutý i napřesrok. Ostatně, většina účastníku Every Flower Counts tak učinila, a měli co dělat, aby tu záplavu zajímavých druhů rostlin spočítali. Sestříhané a pečlivě udržované trávníky ke staré dobré Anglii sice patří, ale přírodě je třeba pomáhat.
A někdy se prostě vyplatí přírodě pomáhat tím, co neděláte. Kampaně No Mow May se můžete zúčastnit i vy. Jen tím, že v květnu nenastartujete sekačku.
Více k tématu:
Města bez pesticidů: utopie, nebo samozřejmost?
Foto: Pixabay