Města bez pesticidů: utopie, nebo samozřejmost?

Louka může kvést i ve městě.Možná jste si v létě při procházce parkem všimli skupinky mužů s kanystry na zádech a rozprašovači v ruce. Kolem chodily maminky s kočárky, hrály si děti… Vzápětí se v parku objevily výstražné nápisy o zákazu vstupu na trávník po dobu jednoho měsíce kvůli chemickému postřiku.

Plevel. Setkáváme se s ním denně, roste téměř všude a lze se ho jen velmi těžko zbavit. Naštěstí tu máme herbicidy – chemické látky ze skupiny pesticidů, díky nimž můžeme pečovat o městskou zeleň tak, aby si udržela svou funkční a estetickou hodnotu. Nebo je to jinak?

Všechny chemické prostředky užívané k likvidaci plevelů na veřejných prostranstvích obsahují účinnou látku glyfosát, kterou Světová zdravotnická organizace (WHO) označila za „pravděpodobně karcinogenní pro člověka“.

Zbytky pesticidů se běžně vyskytují ve vzorcích půdy i v lidských tkáních, pronikají do vzduchu, jídla i pitné vody. Rizikem je přitom již samotný postřik, při kterém se pesticidy donesou i do blízkého okolí.

Co se týče karcinogenních účinků pesticidů, podle vědců se jedná zejména o zvýšené riziko nádorových onemocnění mozku a dětské leukémie. Pesticidy také narušují fungování hormonů v lidském těle a mají řadu dalších nežádoucích vlivů. Konkrétně glyfosát podle vědecké studie autorů z Washingtonovy univerzity zvyšuje až o 41 procent riziko vzniku Non-Hodgkinova lymfomu (NHL), rakoviny lymfatických uzlin.

Letos v květnu soud v Kalifornii přiznal více než dvě miliardy dolarů dvojici, která žalovala společnost Bayer za to, že jim přípravek Roundup obsahující glyfosát způsobil rakovinu. Firma Bayer v současnosti čelí tisícovkám podobných žalob a její akcie klesly o 40 procent.

Právníci u soudu mimo jiné argumentovali, že firma se dlouhé roky snažila zastrašovat vědce upozorňující na rizika spojená s jejím výrobkem a sponzorovala vědecké studie, které by to popřely. Foto: Tori Rector, licence CC BY-SA

 

Včely na vymření

Pesticidům se připisuje také kritický úbytek počtu hmyzu – podle vědců u nás vyhynuly už tři čtvrtiny hmyzích druhů. Nevěříte? Stačí se v létě podívat na přední sklo auta – kdy jste ho naposledy museli umývat od mrtvých mušek?

Existuje také podezření, že glyfosát je jednou z látek, které způsobují syndrom zhroucení včelstev, kdy dochází k náhlému vymírání zdánlivě zdravého včelstva. Například Spojené státy během posledních pár let přišly podle některých odhadů až o 90 procent uměle chovaných včel.

Sadaři v Kalifornii musejí dovážet včely v nákladních vozech přes celé Spojené státy; v Číně zase farmáři nahrazují práci včel nesmírně pracným ručním opylováním.

S každým pesticidem bychom proto měli zacházet velice opatrně – konec konců byl vyroben proto, aby zabíjel živé organismy. Zvlášť v případě veřejných prostranství, kde se pohybují malé děti, těhotné ženy a nemocní lidé: ti všichni jsou vůči působení pesticidů zvlášť citliví.

Louky městům sluší

Stále více měst u nás i v zahraničí se proto rozhoduje chemické postřiky při údržbě veřejných prostranství nepoužívat. Příkladem je třeba Brno. Jak to vypadá v praxi, přibližuje Tomáš Trnka z Veřejné zeleně města Brna:

„Na čištění okrajů cest a dlažby používáme mechanický kartáč. Záhony plejeme ručně, hodně využíváme také mulčování. K odstraňování plevelů používáme dále horkou vodu a nově také speciální infrazářič, který pracuje na principu horkého vzduchu.“

Kvetoucí trávník v brněnském parku Špilberk.

Zcela bez glyfosátu se při péči o městskou zeleň obejdou například v Lounech, Mělníku nebo v Brně. Foto: Park Špilberk, Veřejná zeleň města Brna

Co se týče péče o trávníky, přístup se liší podle stupně zátěže. „Například do svahu na Špilberku používáme směs o třiceti druzích, najdete tu hodně kvetoucích rostlin, což je důležité kvůli včelám a dalšímu hmyzu.“ Tyto plochy pak stačí posekat jednou až dvakrát ročně, což je ideální i kvůli suchu, které v létě mění jednodruhové nakrátko sečené trávníky v prašnou poušť.

„Pobytové trávníky sečeme častěji, ani ty však neudržujeme jednodruhové. Osvědčilo se nám dosévání jetelem plazivým – nejen že výborně zvládá sucho, ale také dobře vypadá. Trávníky také mulčujeme pokosenou travní hmotou a listím, máme na to mulčovací sekačku. Na jaře se potom trávník prokypří a doseje. Funguje to výborně.“

Mozaikovitá seč na sídlišti ve Zvoleně

Monokulturní, nakrátko kosený trávnik poskytuje živočichům pouze omezené možnosti potravy a úkrytu. Jedním z řešení je takzvaná mozaikovitá seč, ponechávající na místě ostrůvky vegetace.  Vyšší porost navíc v zemi lépe zadržuje vláhu. Foto: Živica; projekt Mestské včely

Co na to veřejnost?

Je pravda, že lidé zvyklí na typický nakrátko udržovaný „golfový“ trávník pravděpodobně zaznamenají určitou změnu. Zkušenosti ale ukazují, že občané jsou ochotni akceptovat jistý stupeň zaplevelení, pokud správci prostranství vysvětlí, proč není plocha dokonale vyčištěná (dopady chemie na zdraví a životní prostředí, význam kvetoucích rostlin pro přežití hmyzu a ptáků…). Například tabulky umístěné v areálech škol a parků v USA stále častěji zvou k odpočinku na „bezpesticidových trávnících“, což veřejnost vnímá velmi pozitivně.

Svůj boom zažívají i v České republice louky zakládané uprostřed města. Na rozdíl od nakrátko posečeného trávníku, který s letními horky zhnědne, louka dokáže přirozeně zadržet vodu, město ušetří za zavlažování – a městské děti navíc zjistí, jak vypadají luční květiny.

 

Louky uprostřed města zakládá také Frýdek-Místek. Foto: Magistrát FM

 

Používá vaše město při péči o zeleň pesticidy? Nevíte? Zkuste zajít na magistrát – tamější úředníci možná ani netuší, že to jde i jinak, a rádi se nechají inspirovat. Užitečné informace najdete na stránkách mestske-vcely.sk, případně kontaktujte Petera Svitka z nevládní organizace Živica (svitek@zivica.sk). Bez pesticidů se snadno obejdete i na zahrádce: více se dozvíte například v poradně Lovíme.bio.

 

Kateřina Kotěrová pro Ekoporadny Praha