Případ kráva: posvátné zvíře, nebo zabiják klimatu?

Christine Bajohrová vede se svým manželem biodynamickou farmu s pastevním chovem skotu v bavorském Oberallgäu. Před třemi lety zahájila projekt KuhproKlima („Kráva pro klima“): V letech 2020 až 2023 sedm ekologických farem, které do svého hospodaření s vědeckou podporou začlenily regenerační metody, jako je tzv. holistický management pastvin. Své zkušenosti poté sepsali a vydali v příručce. O svém projektu Bajohrová hovořila s německou agenturou bioPress.

Zejména mezi zastánci veganské stravy je dnes kráva považována za „zabijáka klimatu“ par excellence. Proč se podle vás toto obvinění nezakládá na pravdě?

Krávy a další přežvýkavci sehráli klíčovou roli v tom, že umožnili rozvoj našeho pozemského ekosystému. Tráva dokáže přeměňovat oxid uhličitý na humus dokonce lépe než stromy. Místo toho, aby se uhlík ukládal do kmene, ukládá se do půdy, což má za následek jinou strukturu půdy, takže se v ní může ukládat více živin a vody. Pokud však trávu necháte růst, zestárne a fotosyntéza se zastaví. Pasoucí se zvířata jsou proto důležitá pro udržení koloběhu uhlíku. Přežvýkavci hnojí půdu, udržují otevřenou krajinu a podporují vytváření a udržování biologické rozmanitosti. Ne nadarmo je kráva v jiných oblastech světa uctívána jako posvátná – byla zodpovědná za úrodnost polí.

Naší největší chybou bylo, že jsme z krajiny vyřadili krávy – a že jsme průmyslovými metodami spotřebovali více zdrojů, než kolik jich bylo možné obnovit. Výsledkem je zničená příroda a více CO2 v atmosféře než v zemi. Došlo k masivnímu zmatení koloběhu vody a uhlíku. Přibývá suchých období a klesá hladina podzemních vod.

Úkolem zemědělství je nyní tyto cykly opět stabilizovat. A k tomu potřebujeme také zvířata. V travnatých oblastech musí kráva opět ven! Dokonce i pouštní oblasti lze ozelenit, jak ukázala iniciativa Sekem v Egyptě – a nejrychlejší cesta je nechat si pomoci od krav.

Kalkulačky uhlíkové stopy nejsou vůči kravám spravedlivé. Nezahrnují jejich zásluhy o koloběh vody, zdraví půdy a biologickou rozmanitost. A na druhou stranu dobrá uhlíková stopa neznamená, že jsme obnovili ekosystém. Musíme rozšířit svůj záběr a uvažovat více holisticky.

Je pastevní management vhodný pro každý region a každého chovatele?

Koncepce musí být vždy přizpůsobena ročnímu období, lokalitě a příslušným zdrojům. Toho nelze dosáhnout s obřím kravínem: ten se nedokáže vyrovnat s počasím a není vhodný pro plnohodnotnou venkovní pastvu. Pokud má zemědělec sto krav, může se stát, že se brzy bude muset přesunout jinam – tj. bude třeba změnit pastevní pozemek.

My sami používáme holistický pastevní management již sedm let. Díky tomu se zvýšila se životnost půdy, zlepšila se její schopnost zadržovat vodu a také úrodnost. Ve skutečnosti se rostlinám nyní daří tak dobře, že jsme zdvojnásobili počet zvířat – jinak bychom museli sekat více, než potřebujeme na zimní krmení.

Naše zvířata jsou dvojího určení, což znamená, že je chováme jak pro mléko, tak pro maso. V létě máme nyní více než 30 zvířat. Myslím, že v Allgäu je 60 dojnic vlastně maximální velikost pro tento systém pastvy – jinak by bylo obtížné je každý den přivést na dojení. V severním Německu určitě existují řešení pro více krav na velkých rovinatých plochách. Naše stádo je venku až do konce listopadu – v jiných oblastech Německa by byla možná i celoroční pastva.

Jak jste přišla na nápad zahájit projekt KuhproKlima?

Náš KügelSüdhangHof v Oberallgäu se nachází na místě, které je velmi zatíženo extrémními povětrnostními podmínkami: na koncové moréně se sklonem 50 až 60 procent. Přívalové deště způsobily a stále způsobují erozi v podzemí i nad zemí. Proto jsme si uvědomili, že musíme udělat něco jiného. Náhodou se mi dostala do rukou kniha Allana Savoryho o hospodaření na domácích pastvinách, která popisuje, jak můžeme tyto procesy ovlivnit.

V roce 2018 jsme měli v Allgäu velmi suché období. V témže roce jsme získali Bavorskou klimatickou cenu – za kreativitu a inovace ve využívání travních porostů na strmých svazích ohrožených erozí – a získali tak určitou proslulost. Poté se objevilo mnoho dotazů od zainteresovaných zemědělců z regionu. To mě přivedlo na myšlenku spolupracovat s nimi a zjistit, jak nejlépe podpořit ekosystémové procesy pomocí krav.

V projektu jsme se pak blíže zabývali tím, jak krávy působí venku a jak můžeme využít naše zdroje, abychom byli odolnější. Vymýšleli jsme různé strategie a testovali je. Jedním z problémů je, že výsledky jsou obtížně porovnatelné a neexistují žádná všespásná řešení. Jedna a jedna může být někdy dvě – a jindy mínus dvě. Můžeme však rozšířit naše znalosti o tom, jaké existují možnosti, jak dosáhnout větší odolnosti vůči klimatu.

Váš projekt byl financován Evropským inovačním partnerstvím pro zemědělství (EIP Agri). Bylo obtížné tuto podporu získat?

Ano, zpočátku to nebylo snadné. Holistický management pastvin je velmi složitý a náš projektový záměr byl netypický. Neměli jsme zájem vyvinout nový produkt nebo něco podobného, ale spíše se naučit lépe porozumět metodám pastvy – to bylo zpočátku těžké prodat. Ale myslím, že jsme nakonec s malým rozpočtem dosáhli dobrého všestranného výsledku.

Byly nějaké výsledky projektu, které vás překvapily?

Obecně nás překvapilo, že jsme toho tolik objevili – s vědeckou podporou. Také jsme nečekali, že se projekt setká s takovým zájmem a ohlasem. Dokonce se o nás dozvědělo i ministerstvo životního prostředí a objevilo se mnoho dotazů v tisku. Potěšilo nás také, že o něm byly napsány tři bakalářské a tři magisterské práce. Studenti za námi přišli sami a nyní se možná znovu zapojí do budoucích projektů.

Co se týče zúčastněných zemědělců, někteří se opravdu hodně změnili a je úžasné vidět tento vývoj za krátkou dobu. Myslím, že zvláštností projektu je také to, že sami zemědělci vyprávějí své příběhy v našem průvodci. Museli hodně dokumentovat a někdy nadávali na práci navíc, ale myslím, že to nakonec stálo za to.

A co ekonomický pohled? Jak velké je to úsilí? Vyplatí se zemědělcům přejít na holistické obhospodařování pastvin?

Samozřejmě je třeba investovat svůj čas. V prvním roce to bylo pro nováčky těžké, ale ve druhém už měli zkušenosti. Nejde o to zavádět další postupy, ale nahradit předchozí postupy jiným managementem. Pokud celý rámec integrujete napříč celou společností, je to pak i ekonomické. Potřebujete méně externích vstupů. Jeden z farmářů díky tomu vyprodukoval méně, ale přesto dosáhl většího zisku.

V současné době plánujete nový projekt – mentoringový program, jehož cílem je vybudovat samoučící se síťovou strukturu peer-to-peer pro metody regenerativního zemědělství. Co to může znamenat?

V průběhu projektu KuhproKlima se objevilo mnoho bodů, ve kterých existuje další potenciál pro zlepšení. V regionu je stále méně řezníků a zpracovatelů, na kterých jsme závislí při uvádění našich výrobků na trh. Zemědělci se také mnoho věcí nenaučí prostřednictvím studia a školení. Zejména v německy mluvících zemích je stále obtížné získat znalosti o regeneračních metodách, jako je například holistický management pastvin. V našich zeměpisných šířkách chybí zkušenosti.

Nemůžeme si již dovolit rozdělení na ekologické a konvenční. Znám horské zemědělce, kteří nejsou certifikovaní, ale ve skutečnosti dělají víc než než mnozí ekologičtí zemědělci. Celý kontrolní systém a byrokracie, která za ním stojí, může také zpomalit další rozvoj. Také ekologický sektor se musí zlepšit a přistupovat k problémům diferencovaněji.

Potřebujeme tedy více propojení v regionech, lepší systém komunikace a více výměny – mezi sebou navzájem, ale také s prodejci a zpracovateli. Globální obchod je neudržitelný a přispívá k destabilizaci regionálních dodávek. Namísto další eliminace místního zemědělství je důležité myslet opět více regionálně a zlepšit pro to logistiku.

Proto chceme vybudovat síť regeneračních metod a zřídit orgán, který se o to postará. Koncepce by měla vzniknout do konce února. V současné době stále hledáme další partnery pro realizaci a financování projektu. Obecně máme zájem o společné projekty s maloobchodníky a dalšími partnery.

Na dnech ekologického marketingu jste hovořila o mléku z laboratoře. Co si myslíte o vývoji v tomto směru?

Mluvila jsem tam o studii kalifornského think tanku RethinkX. Došli k tomu, že krávy mohou do roku 2030 skutečně zmizet. Pomocí precizní fermentace by se mohly vyrábět produkty podobné mléku, které by prý byly levnější a ekologičtější než kravské mléko. Budoucnost by pak charakterizovaly designové potraviny na míru.

Možná má umělá výživa vzhledem k rostoucí populaci skutečně smysl. Spotřebitelé jsou už na umělé potraviny zvyklí. Podle mého názoru ale některé produkty, které jsou dnes v supermarketech, už nemají s pravým mlékem mnoho společného.

Co si však průmysl neuvědomuje a co v diskusi chybí, je hodnota krávy. Jejich nejdůležitějším úkolem není poskytovat nám mléko a maso, ale spíše plnit svou roli v koloběhu uhlíku. Kvůli nesprávnému využívání půdy jsme přišli o více než polovinu biomasy. Krávy nám ji mohou pomoci obnovit.

 

Zdroj: bioNews (kráceno)

Foto: Christine Bajohrová a Statek Mitrov