Je potřeba zmírnit dopady intenzivního zemědělství a postarat se o zadržování vody v krajině

Martin Hutař patří k těm vzácným a důležitým lidem, kteří i v dobách, kdy se pole stalo továrnou a jídlo se vyrábí (místo toho, aby se pěstovalo, chovalo, případně zpracovávalo), hospodaří podle starých osvědčených principů v souladu s člověkem a přírodou. V roce 1992 spoluzaložil společnost Probio, s která nabízí bohatý sortiment potravin z ekologického zemědělství. Na webu Slušné firmy vyšel s Martinem Hutařem rozhovor o tom, jak Probio zasáhla pandemie koronaviru, jak se daří ekologickému zemědělství a co bychom mohli a měli udělat pro zastavení devastace krajiny a lidského zdraví v důsledku dnešního průmyslového zemědělství.
Pokud vás toto téma též pálí, buďte 30.9. s námi na konferenci Zpátky k jídlu.

Vím, že jste od začátku března zavalení objednávkami. Jak si to vysvětlujete? Nakupují stávající zákazníci víc nebo přišli noví? O kolik procent vám o začátku března stoupl počet zákazníků?

Ano, lidé zůstali doma a využívali více e-shopy, je to logické, možnost zůstat bezpečně doma a nechat si potraviny dovézt byla pro mnoho lidí praktická volba, jak si je opatřit.

Jako pozitivní na této době vidím větší zájem lidí o zdravé jídlo. Témata jako zdraví, imunita, schopnost ubránit se viru určitě mnohé nasměrovali tímto směrem.

Doma se sešly celé rodiny a lidé začali doma vařit. Rodiny převzaly roli školních jídelen, restaurací… a to je hned znát. Začalo se více péct, takový zájem o bio mouky jsme ještě nezažili. Lidé si psali o recepty na domácí kváskový chléb a mouky nakupovali ve velkém. Zvýšil se zájem o základní potraviny, krupice, vločky, těstoviny, luštěniny, kroupy, rýže….

Myslím si, že zákazníci jednak zvýšili své objednávky plus přibyli noví, kteří vycítili, že je potřeba jíst zdravě a využili e-shopu. Mnoho lidí mělo více času na sebe, více řešili zdraví a výživu. A to je velmi příznivý celospolečenský jev.

Ohlasy lidí jsou velmi pozitivní, zjišťují, že základní biopotraviny jako kroupy, vločky, mouky… nejsou nijak extrémně drahé, ten rozdíl tam tak velký není a nemusí to být tak velký zásah do rozpočtu. Překvapilo nás, že se významně zvedá prodej celozrnných výrobků, což nás těší a věřím, že lidé důležitost kvalitního jídla začínají více chápat.

V březnu jsme měli 100% nárůst objednávek na e-shopu a zaskočilo nás to zcela nepřipravené. Nyní se poptávka ustálila, ale stále zaznamenáváme tak o 50 % vyšší zájem.

Zvládli jste všechny objednávky vyřídit? Nebo byly nějaké položky, které kvůli zavřeným hranicím nebo neúrodě vypadly?

Zvládli, ale byla to velká výzva a zkouška pro nás všechny. Vyřizování trvalo déle a občas nějaká položka zkrátka došla, nebyli jsme a ani nemohli být na tak velký zájem připraveni. Bylo to prověření našich schopností a možností, jak lidských, tak i technologií, kapacit skladů a balících linek. O to více bylo potřeba tohle všechno komunikovat, vysvětlovat, doporučovat alternativy k chybějícímu zboží, lidé byli neuvěřitelně chápaví a trpěliví. Nabízeli nám i pomoc a posílali povzbudivé a děkovné maily. Toho si moc vážíme, jsme rádi, že máme důvěru u svých zákazníků a věříme, že jsme ji nezklamali a bude trvat i do budoucna. Moc nás těší, že jsme lidem mohli poslat jídlo až domů, aby nemuseli vycházet a zůstali v bezpečí. A za to patří obrovský dík všem mým kolegům z firmy, kteří zvládali nové náročné situace s maximálním nasazením a velmi pohotově.

Měli jsme objednávky nakontrahované na měsíce dopředu, ale nárůstem poptávky jsme již velkou část prodali a před novou sklizní mohou některé položky v nabídce chybět. Špaldu sháníme, ale narážíme na příliš vysoké ceny. Může se stát, že u některých plodin bude potřeba počkat do léta do další sklizně.  Ale je to přeci normální sezónní rytmus, že plodiny dojdou a počkáme na novou sklizeň. Těšte se na konec července, porost špaldy na našich polích vypadá velmi slibně ☺

Je to opět otázka toho, že pokud by se v ekologickém zemědělství dodržovalo minimum importu, sezónnost a lokálnost, což jsou základní zásady, tak by tyto problémy vůbec nebyly. Ne vždy se to ve volném světovém trhu daří. Co se týče náročnějšího dovozu ze zahraničí, bude se týkat částečné nedostupnosti například některých luštěnin.

Víte nebo dovedete odhadnout, jaké procento zákazníků u vás nakupuje proto, aby nejenom že získali skutečné a zdravé jídlo, ale také proto, že chtějí podpořit ekologické zemědělství?

Myslím, že je to obojí. Lidé hledají kvalitu, opravdovou chuť, poctivé jídlo a to vlastní zdraví a zdraví planety jde ruku v ruce s tím. Je to propojené. Mnoho především mladých lidí si už tyto souvislosti uvědomuje, vidí dopad konvenčního zemědělství, sucho, mrtvou půdu, ubývání hmyzu, ptáků…. A my ukazujeme, že v biopotravinách a ekologickém zemědělství se může nacházet řešení a je skvělé, jak na to lidé reagují, chápou to a toto téma jim rozhodně není lhostejné.

Nechceme říkat, že průmyslové zemědělství to dělá špatně, ale je to tak. Je to o imunitě a přirozeném fungování celého ekosystému, včetně nás, což vlastně souvisí i se současnou situací s koronavirem.

Už dlouho se hovoří o tom, že české zemědělství je v krizi. Můžete nám vysvětlit, co se děje?

Neoznačil bych to za krizi zemědělství, je to o krizi celospolečenské. V naší společnosti se zemědělství dostalo do rukou průmyslu, provozovatelé uchopili práci s půdou a vztah k ní jako průmyslový obor a tím ho naprosto vykořenili. Zemědělství není jen o produkci, ale týká se společnosti, nás obyvatel, krajiny, života na venkově, biodiverzity…to je v krizi, protože to uchopili firmy, které hospodaří průmyslově.

Současná funkce zemědělství není vyvážená, jistě do zemědělství patří i část energetická (tak to vždycky bylo, dříve se pěstoval oves a další plodiny pro koně jako pro dopravní prostředek, to je v pořádku), nyní je to ale ve velké nerovnováze, velké lány monokultur určitě v pořádku nejsou. Krize je ve vnímání. Společnost si správných sedláků neváží, neumí je ocenit. Lidé nevědí, jak vznikají potraviny, neocení zemědělce a jejich práci, nerespektují hodnotu potravin a stát umožnil to, že devastace krajiny se neprojevuje do ceny konvenčních potravin a platí se navíc z našich daní. Takže producenti i spotřebitelé biopotravin oproti producentům a spotřebitelům konvenčních potravin platí vlastně daň dvakrát.

V naší společnosti se zemědělství dostalo do rukou průmyslu, provozovatelé uchopili práci s půdou a vztah k ní jako průmyslový obor a tím ho naprosto vykořenili.

Zaujala mne kniha Tomáše Sedláčka – Ekonomie dobra a zla, kde mimo jiné píše o tom, že nám mnoho příkladů z historie ukazuje, že v momentě, kdy si společnost přestane vážit (postaví na okraj společnosti ) hospodáře, rolníka, zemědělce a všeho co k tomu patří, začne společnost degradovat až i k zániku…

Bohužel stát zcela ztratil kontrolu nad mimoprodukčními funkcemi zemědělství a to je ten průšvih!

Na našich polích je vidět řepka, kukuřice, pšenice, brambory, řepa. Když jsem si od vás kupoval lněné semínko, bylo z Indie a slunečnicové z Číny. Proč se to, co u nás vždy rostlo, dováží přes půl planety?

Snažíme se mít maximum biopotravin českého původu a myslím, že se nám to daří. Ne všechno se dá vypěstovat v takové kvalitě a takovém množství. Kdybychom lidem nabízeli jen české suroviny, brzy dojdou a bude potřeba počkat až do další sklizně. Jako třeba nyní možná nastane u špaldy.

Navíc cena dovozených potravin je extrémně nízká, takže pro mnoho zemědělců je otázkou, zda se jim pěstování české suroviny vyplatí, zda je už zákazník natolik přesvědčený, že ocení český původ a rád si za něj připlatí. Cena potravin je nízká a náklady stále rostou, a tak zemědělci pěstují to nejjednodušší. V současné situaci mnohým vyvstává otázka soběstačnosti a podpory českých potravin a zemědělců, to má smysl, ale jde to ruku v ruce s tím, aby to zákazníci chtěli a byli ochotni zaplatit.

Máme zkušenost s pohankou. Za 30 let prožíváme spousty různých etap, kdy jsme byli i zcela soběstační. Pak se dovezla pohanka z Číny, srazila ceny a česká pohanka byla neprodejná. Takže zemědělci ji přestali pěstovat, už se jim to nevyplatilo.

Postupně jsme začali nabízet evropskou pohanku a navýšila se cena. Teď je doba, kdy máme českou nebo přes“ kopec“ i  polskou pohanku. To si myslím, že je správně. Jde o to, aby cena byla příznivá jak pro zemědělce, tak pro zákazníky. Stát může něco vyřešit, ale primárně je to rozhodnutí zákazníka. Mnoho jich takových ještě není. Stát by se měl zaměřit daňovým opatřeními na podporu domácí produkce. Pěstování těchto plodin je reálné. Musí být ale prodejné. Nyní je možná příležitost na změnu – Čína nemůže exportovat, a je na zákazníkovi zda akceptuje vyšší cenu a podpoří naše pěstitele.

Máte v Probiu jasno v tom, co je třeba udělat, abychom se v Česku postavili suchu? Pokud ano, komunikujete to nějak zákazníkům? Jak?

Máme vlastní ekologickou farmu, kde hospodaříme ekologicky na 360 ha půdy, takže vidíme, že to jde a funguje to. Je potřeba zmírnit dopady intenzivního zemědělství, postarat se o zadržování vody v krajině, obnovit mokřady, rybníčky, uzdravit půdu a vrátit ji její schopnost vodu opět pojmout, zazelenit krajinu…

Zákazníkům ukazujeme ekologické zemědělství jako cestu – co podporujeme svými penězi, které vyděláme – to volíme a tím utváříme prostor kolem sebe, každý jsme odpovědný, protože máme svobodu se rozhodnout.

Sdělujeme to pomocí vzkazů na našich biopotravinách. Měli jsme z našeho nového designu obavy, ale lidé je přijali, měl jsem strach, že se vnucujeme, ale jsem rád, že lidé rozumí, o co jde, a spojují si dopady zemědělství do souvislostí. Lidé už to začínají chápat přes řepku (ta za to ale sama o sobě nemůže), ukazujeme, že ekologické zemědělství je pestré zemědělství – pestrá strava – pestrá příroda.

Každý nákup u vás je informace o stavu zemědělství, stavu sucha a hlavně ukázka alternativy zemědělství ničího naší krajinu. Jak využíváte právě objednávky k tomu, abyste komunikovali problémy zemědělství, sucho a jejich řešení?
Komunikujme poctivé zemědělství na pozitivních příkladech.

Když vidím pole na pozemcích naší farmy, uvědomuji si, kolik věcí nám tam funguje a že ani vzhledem k současnému suchu ta situace není vůbec špatná, porosty vypadají dobře a sklizeň by neměla být ohrožena. Letos platí všechny české pranostiky – březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem, studený máj ve stodole ráj a i zmrzlí muži přišli přesně na dané datum…a je to tak správně, zdravé a silné rostliny to zvládnou.

Na polích ve Velkých Hostěrádkách vidím, jak si rostliny umí i s nedostatkem vody lépe a v náročnějších podmínkách poradit, jednak půda má v sobě díky šetrnému hospodaření více humusu, organické hmoty, a tím vodu na déle zadržuje, výdrží v ní delší dobu než na polích konvenčních. A rostliny jsou mnohem silnější, nejsou podporované žádnou umělou chemií a umí si velmi dobře poradit, svými kořeny s živou půdou komunikují a vytáhnou si z ní i z hloubky vodu i živiny.

Uvědomil jsem si důležitost rosy jako zdroje vody pro rostliny. I když nejsou pravidelné srážky, rosa, pokud vytvoříme vhodné podmínky a příznačné mikroklima, může srážkový deficit snižovat. Ale musíme k tomu vytvořit vhodné prostředí – keře, stromy, trvalé porosty…. to na polích zoufale chybí. Vidím, jak se na našich pozemcích voda lépe drží, vytvořili jsme vhodné mikroklima, jiné než na průmyslových monokulturních lánech.

Pěstujeme širokou škálu různých plodin. Nezaměřujeme se pouze na jednu. Pole máme rozdělená na mešní plochy, kde se pravidelně střídají různé plodiny. Ta pestrost je velmi důležitá. Zařazujeme rostliny, které jsou schopné přirozeně svými kořeny vázat dusík, půdu tak obohacovat – vojtěška, jetele, luskoviny.

Ve spolupráci s neziskovými organizacemi jsme na podzim vysadili přes 300 ovocných stromů a ptačích keřů, vybudovali jsme tzv. protierozní cestu, jsou to opatření, které přispívají k pestrosti a zadržování vody.

Otázkou je, kdo je na pozemcích za tato opatření odpovědný, měl by být soulad v pohledu a chování jak vlastníků, tak uživatelů půdy. Majitelé půdy nemají vliv na způsob obhospodařování a to je problém. Také nákup půdy různými spekulanty znemožňuje intenzivnější ekologická opatření. Zde by byla opět velmi prospěšná role státu, který by majitele uvědomil a ukázal jim, že právě protierozními opatřeními je půda zhodnocována, bude pestřejší a odolnější vůči suchu a tím získá na hodnotě z dlouhodobého hlediska.

Uvědomujeme si, že to možná komunikujeme málo, bereme to jako samozřejmost, někdy je těžké to zákazníkům předávat. Bereme to jako naší přirozenost. Hospodařit ekologicky mi prostě přijde zcela logické a normální.

Co pro řešení krize zemědělství a sucha může udělat každý z nás?

Co dělám já?

Maličkosti, například jsme vykopali ve Velkých Hostěrádkách tůňku a hrázky, které tam vodu zadržují. Během 2-3 let vzniknou mokřádky, které budou mít vliv na místní mikroklima. Zde může každý přispět malými jednoduchými opatřeními. NE stavět velké přehrady, ale místní malé mokřady s tůňkami.

Každý může podpořit biopotraviny a ekologické zemědělství, každým nákupem můžeme udělat krok k lepší krajině, zdravější půdě a vodě. Nejde o to být hned 100% bio, ale více o jídle přemýšlet, každý malý krok je důležitý, podpořit českého farmáře, českého výrobce, o němž vím, že pečuje o krajinu.

Starat se o svoji půdu, pokud máme zahradu, nepoužívat chemii, vysázet stromy, pečovat o diverzitu, využívat dešťovou vodu a udržovat si vodu v půdě.

Mám vnoučata a pod barákem máme mokřad a s děckama chodíme a zastavujeme vodu, děláme malé tůně. Vysvětluji svým vnoučatům, že ta krajina se chce vrátit do fáze, kdy se stane houbou a naseje vodu a pak ji bude postupně dávkovat. Každý člověk může udělat hrázku k zadržení vody, každý litr, který se tam zadrží je důležitý. Vykopali jsme tam korýtko a potůček byl plný a teď je poloviční, voda si našla cestu a začala se vsakovat, zůstává někde pod zemí. Dělá tu zásobárnu vody, což je moc důležité.  Ale to je další téma…

 

Fotografie: Vít Kobza a archiv PROBIO