Živá farma ve stínu Agrofertu

Manželé Kožnarovi po návratu z USA už třetím třetím rokem hospodaří na malé ekologické farmě na Znojemsku. Radost z úspěchu a smysluplné práce kalí mladému páru dlouhodobý spor se sousedem, kterým je – bohužel – podnikatelské impérium českého premiéra.  Článek o tom, jak se žije a podniká v sousedství Agrofertu, přinesl Deník Referendum.

Po dvaceti letech života ve Spojených státech se v roce 2016 vrátil domů na Jižní Moravu. Přivedla ho k tomu nešťastná událost, kdy po operaci páteře nečekaně zemřela jeho matka.

„Zdělili jsme po mámě nějaká pole. V New Yorku, vedle toho, že jsem se živil jako projektant, jsem vystudoval tamní Farm School — školu farmaření. Vždycky mě to k půdě táhlo, už jako malý kluk jsem pomáhal na poli. A tak jsme se s ženou rozhodli, že zkusíme farmařit na jižní Moravě,“ vypráví Libor Kožnar nad mapkou jedné z parcel Živé farmy u Šanova na Znojemsku.

Nyní hospodaří celkem na jedenácti hektarech jihomoravské půdy. Pěstují více než dvě stě odrůd — od různých druhů obilovin, brambor a dýní po rajčata, saláty, jahody… Prodávají formou bedýnek a KPZ, tedy komunitou podporovaného zemědělství.

Produkce Živé farmy není nic pro velkoobchody. Foto Živá farma

Pětihektarové obdélníkové políčko u Šanova, kde letos kromě brambor a čerstvě vysazeného ovocného sadu o čtyřiceti stromech Živá farma pěstovala pšenici a další obilniny pro jednoho pražského pekaře, se krčí v moři půdy, již má od loňské sezóny v podnájmu firma Agro Jevišovice. Jedna z dceřiných firem premiérova Agrofertu — firma známá našim čtenářům coby protagonistka sporů se sedlákem Bohumírem Radou. V rámci sporů o půdu mu v roce 2015 spálila totálním herbicidem odrůdu za zhruba čtyři miliony korun.

Rada vede s Babišovým holdingem řadu sporů, o nichž tu referujeme dlouhodobě. Jak se ale žije a podniká v sousedství premiérovy firmy drobnému ekologickému zemědělci, který s jeho podnikatelským impériem nikdy žádný spor neměl?

Slíbili, nesplnili

26. října přišla autorce tohoto textu od Libora Kožnara zpráva: „Právě tady Agrofert rozorává polňačku a za minutu na ni zaseje pšenici.“ Jedná se o čtyři metry širokou polní cestu v majetku obce Šanov.

Traktorista Agra Jevišovice přitom nerozoral jenom ji, udělal také kolečko na pozemku Živé farmy — a také do něj zasel. Libor Kožnar si incident natočil. Nebylo to poprvé, co se něco podobného přihodilo. Obdobně pracovníci Agra Jevišovice rozorali tutéž polní cestu letos v dubnu.

Na dodržování pravidel a respektování cesty, kterou Živá farma potřebuje k přístupu na svá pole a která je nota bene obecní, tudíž ji nikdo nemá co rozorávat, se s vedoucím rostlinné výroby Agra Jevišovice Antonínem Raškou na jaře po prvním incidentu dohodli po emailech. Raška se v nich za rozorání cesty omluvil, řekl, že firma chce samozřejmě obdělávat jen to, na co má právní nárok, a slíbil, že pokud Libor Kožnar cestu obnoví, firma Agro Jevišovice ji bude respektovat.

Slíbili, nesplnili. To ale nebylo vše. Pracovníci Agra Jevišovice zasypali při dubnovém incidentu část pole ekologicky hospodařící Živé farmy chemickým hnojivem, které je v biozemědělství zakázané. „Objevili jsme to až ráno na druhý den, konkrétně 16. dubna. Přišli jsme na pole a ve vzdálenosti pět až osm metrů od okraje našeho pole směrem dovnitř jsme měli půdu posetou bílými kuličkami,“ popisuje kalamitu Libor Kožnar.

Ne, to nejsou ledové kroupy, ale ledek vápenatý. Vyrábí jej například Babišova Lovochemie. Foto Živá farma

„Při aplikaci hnojiva na naše pozemky bohužel došlo kvůli povětrnostním vlivům k úletu minimálního množství hnojiva na okrajovou část jeho půdního bloku. Zemědělství není mikrochirurgie nebo přesné strojírenství, kde jde o setiny milimetrů. K obdobným situacím skutečně v zemědělské praxi běžně dochází,“ omlouvá situaci mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka.

Že by šlo o vliv větru, Libor Kožnar — vzhledem k rozsahu znečištění — odmítá. „Obvyklá zemědělská praxe je, že se nezajíždí s postřikem až na okraj půdního bloku, abyste chemikálie nenasypali jinam než na váš pozemek. Na okrajích polí z toho důvodu obvykle roste například řidší a menší kukuřice, jak lze často vidět. Agro Jevišovice tomu předchází tím, že s traktory zajíždí až po okraj — aby nepřicházelo o úrodu a zisk,“ vysvětluje.

Pokud tato úvaha odpovídá skutečnosti, tentokrát se tato praxe Agru Jevišovice nevyplatila. Společnost si neověřila, s jakými pozemky sousedí, a poškodila ekologicky hospodařící zemědělce.

Stalo se to přesně v týdnu, kdy měla Živá farma po povinných dvou letech takzvaného přechodného období obdržet certifikát Bio ekologického zemědělství. „Nejenom, že jsme jej tedy nikoliv vlastní vinou nedostali, ale musíme s danými půdními bloky znovu projít celým dvouletým přechodným obdobím,“ reaguje Libor Kožnar.

Pekař, který měl odebrat celou úrodu pšenice jednozrnky, žito a další obilniny, zakázku odřekl. Potřebuje pouze certifikovanou bioprodukci. „Pro nás je to naprosto drtivý ekonomický problém. Nejenom, že ztráta certifikátu snižuje cenu naší produkce, ale navíc musíme hledat nové cesty, jak odrůdu prodat. Aniž bych to kdy plánoval, je ze mně nyní taky mlynář a mouku si sami pytlíkujeme a prodáváme,“ dokresluje zemědělec.

Svou letošní ztrátu odhazuje na 175 až 200 tisíc korun. A tratit bude i v příštích dvou letech přechodného období, protože cena necertifikované produkce ekologického zemědělství je samozřejmě nižší než certifikovaného.

Kdo nechce vědět, neví

„Stává se to, není to úplně ojedinělé,“ říká k tématu znehodnocení bio úrody neopatrným hospodařením konvenčních zemědělců manažerka svazu ekologických zemědělců Pro Bio Kateřina Urbánková. Jestli je to na základě jejích zkušeností z oboru typický projev chování firem z holdingu Agrofert? „Spíš to můžeme označit za kulturu velkých zemědělských podniků,“ upřesňuje s tím, že konvenční zemědělci a biozemědělci se spolu už postupně učí vycházet.

Často jsou ale podle Kateřiny Urbánkové nejdůležitějším předpokladem poklidného soužití bio a nebio zemědělců místní vztahy. Pokud se lidově řečeno traktoristi potkávají každý týden ve stejné hospodě, nechtějí být v nepřetržitém konfliktu. Pokud má ale jedna z firem sídlo a vedení v Praze, je to složitější.

„V rámci prevence přestřiků se vysazují ochranné prvky jako třeba keře kolem polí — ale obvykle je to otázka investic na straně ekologicky hospodařících sedláků. Biozemědělci si prostě chrání svou úrodu na vlastní náklady, nikdo jim v tom nepomůže. Vyžaduje to tak zákon,“ upřesňuje.

I Živá farma proto postupně kolem svých pozemků vysazuje keře a větrolamy. Na toto konkrétní pole se však ještě nedostalo. „Doufali jsme, že nám zatím poslouží jako ochrana právě cesta,“ upřesňuje Libor Kožnar.

Nečekal jsem, že se ze mě kvůli tomu neštěstí stane i mlynář…,“ říká Libor Kožnar. Foto Živá farma

„Svaz Pro Bio se snaží dostat do zákona o rostlinolékařské péči pravidlo, které zajistí, že v případě přestřiku hnojiv či pesticidů od konvenčních zemědělců k ekologickým, bude náhrada škod ležet na konvenčním zemědělci,“ rozvádí dále Kateřina Urbánková. Zatím k tomu ale podle jejích slov není vůle.

Pro kontext připomeňme, že rozhodující posty na ministerstvu zemědělství či v agrární komoře zastávají především reprezentanti zájmů velkých holdingů, nikoliv drobní podnikatelé a živnostníci. Sám ministr zemědělství Miroslav Toman je toho příkladem, jeho rodina vlastní jednu z největších tuzemských zemědělských firem Agrotrade. Obdobně je v zájmu premiéra země umetat cestu velkým zemědělským podnikům, tedy především tomu jeho.

Josef Stehlík z Asociace soukromých zemědělců má na celou věc poměrně jasný názor: „My tvrdíme, že má být součástí zásad správné zemědělské praxe — což je metodika vydaná ministerstvem — to, že firma, která jiné firmě postříká pole chemií, přichází automaticky o část dotací. Nikdo nemá co stříkat na cizí pole.“ Na místě by podle něj bylo, aby na takovou firmu nastoupily příslušné kontrolní orgány a orgány ochrany přírody a půdního fondu.

Dále pak Josef Stehlík doplňuje, že je — či mělo by být — normální, než začne kdokoliv hospodařit na nové půdě, zjistí si ve veřejném registru půdy, takzvaném LPIS, kdo hospodaří vedle něj, případně zda přes jeho půdní bloky nevedou polní cesty. „Kdo nechce vědět, neví,“ uzavírá. Nicméně na neznalost se vymlouvat nelze.

Nečinnost úřadů nahrává silnějším

Agro Jevišovice zasypalo políčko Živé farmy chemií v dubnu. Celková škoda znamená pro malou firmu existenční stres. Libor Kožnar s manželkou Evou se záhy po incidentu obrátili na Biokont, certifikační organizaci, u níž jejich farma prochází procedurou k získání značky Bio. Ta během pár dní dorazila na místo a odebrala vzorky poškozené půdy.

Posléze se Živá farma obrátila na Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, v hantýrce známý jako ÚKZUZ. Jak je poučil Biokont, jedině úřad, nikoliv oni coby soukromý subjekt, může případ dovést ke správnímu řízení a postihu.

Jak se situace vyvinula do dnešního dne? „S pracovníkem ÚKZUZu, do jehož působnosti náš případ spadá, byla složitá komunikace. Neustále nebyl k dispozici, trval na tom, abychom náš podnět zaslali datovou schránkou. To jsme udělali 29. dubna. Ale o dalším postupu úřadu nás už nikdo neinformoval,“ stěžuje si na nepružné a netransparentní jednání úřadu Libor Kožnar.

Až po dotazech autorky tohoto textu přímo u vedení úřadu se v červenci Živá farma dozvěděla, že: „ÚKZUZ provedl dne 21. 5. 2019 na základě uvedeného podnětu mimořádnou kontrolu na pozemcích v užívání společnosti AGRO Jevišovice a.s. a na pozemcích v užívání společnosti Živá farma s.r.o. Při kontrole bylo prověřeno dodržování požadavků, které klade na používání hnojiv zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech a jeho prováděcí vyhláška š. 377/2013 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv. Existuje tedy důvodné podezření z porušení právních předpisů týkající se hnojiv a věc tedy bude na základě výše uvedeného zjištění dále řešena Oddělením legislativním a právním ÚKZÚZ z důvodu podezření ze spáchání přestupku.“

Zde jsou zarážející dvě věci. Za prvé: Živá farma tedy o tom, že na jejím poli probíhá kontrola ze strany ÚKZUZ, nic nevěděla. A za druhé: ÚKZUZ pro vzorky dorazil více než měsíc po incidentu. Je tedy jasné, že výsledky nemohly být nijak průkazné.

Libor Kožnar se o vývoji kauzy informoval v souvislosti s říjnovým incidentem. A dozvěděl se, že v mezičase si ÚKZUZ vyžádal půdní vzorky sesbírané Biokontem, které mají na rozdíl od těch jejich vypovídající hodnotu. Aktuální závěr, který ÚKZUZ potvrdil Živé farmě zní, že případ bude postoupen právnímu oddělení úřadu a poté bude s Agro Jevišovice zahájeno řízení.

„Řekli mi, že podobný přestupek s Agrem Jevišovice řešili již v minulosti. Údajně je tedy pravděpodobné, že firmě udělí pokutu,“ doplňuje Libor Kožnar.

Proč to tak trvá? Proč se postup, který by měl být poměrně jednoduchý a obnášet včasné sebrání vzorků půdy, jejich vyhodnocení a posléze adekvátní reakci, vleče měsíce, zatímco poškozená strana nemá žádný oficiální nástroj, kterým by se mohla dožadovat kompenzace?

„Ano, skutečně závisí na obou stranách, zda se nějak dohodnou. Případně se může poškozená strana soudit. Ale neznám v naší zemi žádný precedent, který by vedl k narovnání,“ říká Kateřina Urbánková z Pro Bia. Soudy se podle ní buď vlečou, nebo z nich poškození postupně odstoupili, protože pro ně znamenají jen další a další náklady v situaci, kdy nemají prostředků nazbyt.

Agrofert začal situaci řešit až díky zájmu médií

Teprve po zájmu médií o případ, půl roku po incidentu, se Agro Jevišovice obrátilo na Živou farmu s návrhem kompenzace. „Ano, můžu potvrdit, že mi doručili návrh smlouvy o vyrovnání. Po vyjednávání mi Agro Jevišovice nabízí kompenzaci části ztrát. Navrhovali mi i kompenzaci formou služeb, ty ale jako ekologicky hospodařící farma nemůžeme přijmout. Například jejich těžké stroje by naši půdu akorát poničily,“ vysvětluje Libor Kožnar. V době vydání tohoto textu ale Agro Jevišovice smlouvu ještě nepodepsalo.

Karel Hanzelka, mluvčí Agrofertu k celé věci poznamenává: „Nevíme, proč má pan Kožnar potřebu řešit přes média situace, které jsou v zemědělské praxi běžné a řeší se běžně sousedskou dohodou.“ Jenomže byla to podle všeho až média a jejich zájem o věc, co onu „sousedskou“ dohodu přivedly na stůl. Nikoliv úřady ani osobní jednání.

„Dohoda o kompenzaci je samozřejmě dobrý výsledek pro člověka, který má znehodnocenou úrodu. Jinak je to ale nesystémové řešení, které by mělo správně ležet na bedrech státu. Ten by se měl umět o podobné situace postarat,“ říká k věci Josef Stehlík z Asociace soukromých zemědělců.

Všechno prý záleží na vztazích. Foto Živá farma

Případy, jako je tento, nejsou neobvyklé. Přesto nemají systémové řešení. Stát nechává malé podnikatele tahat za kratší konec, naopak soustavně brání nerovné podmínky, které zvýhodňují holdingy — například by mohl zastropovat přímé dotace na obdělávanou půdu tak, aby je firmy mohly čerpat jen do určité rozlohy.

Navzdory racionální argumentaci odborníků a malých farem, se zdá, že největší vliv na drobné posuny vpřed má jenom příroda — klimatické změny a dopady chemizovaného velkozemědělství na krajinu. Teprve v důsledku drastického sucha posledních let se objevují reálné návrhy.

Ale zatímco Andrej Babiš vede jen řeči o včelách a motýlech či dělá prázdná gesta pro média, jako jsou tu a tam výsadby stromků, jsou to jen opoziční strany jako Piráti nebo STAN, kdo v posledních měsících v některých částech republiky prosazují například právě obnovy polních cest. I to je ale vzhledem k závažnosti situace žalostně málo.

Autorka: Zuzana Vlasatá pro Deník Referendum