Symposium Živé zemědělství: Patří zemědělství do muzea?

Těsně předtím, než vypukne jaro se vším, co k tomu patří, mají zemědělci čas se setkávat. O víkendu 3. a 4. března proto proběhl v Praze už třetí ročník Symposia Živé zemědělství. Do Národního zemědělského muzea, kde Symposium probíhalo, přijeli přednášející z Čech, Moravy, Slezska a Německa, aby tu debatovali o budoucnosti zemědělství a sdíleli příklady dobré praxe s dvěma stovkami účastníků. Letos se většina workshopů a přednášek točila především kolem chovu zvířat, ochrany rostlin, bioregionů a veřejného stravování. 

Proč jsou pastevní chovy zásadní pro udržitelné zemědělství? Co jsou to biopesticidy a jak je můžeme využívat? Jakou roli mohou hrát hospodářská zvířata ve vinici a jak chránit vinohrad před lesní zvěří? Jaká mohou nastat úskalí při komunitním chovu slepic? Proč bioregiony fungují skvěle v Německu a u nás se jim zatím nedaří?

Spousta novinek, inspirujících nápadů a podnětů k diskusi zaznívala v obou muzejních sálech vyhrazených pro konání symposia – naštěstí organizátoři pro vyčerpané účastníky přichystali Stůl hojnosti plný vegetariánských i masových dobrot, mnohdy pocházejících z farem přednášejících účastníků.

Dva dny plné inspirujících příběhů

Co nás ještě zaujalo? Třeba vyprávění Josefa Sklenáře z Biofarmy Sasov o chovu selat v rodinných skupinách a zapouštění kojících prasnic. V běžných chovech se selata odstavují už ve věku zhruba jednoho měsíce – v době, kdy na to jejich organismus ještě zdaleka není připraven. Oddělení od matky pro ně znamená obrovský stres, navíc umocněný náhlou změnou potravy a prostředí. „Ty zvířata vám hynou před očima a nevíte, co dál. A jediné řešení, které vám nabídne konvence, je preventivní medikace antibiotiky,“ vzpomínal Josef Sklenář na sasovské začátky, kdy farma ještě fungovala v systému konvenčního zemědělství.

„Vzpomněl jsem si na to, že jsem někde četl zajímavou knížku, a začali jsme to po sasovsku pěkně opatrně dělat.“ Selata teď nechávají s matkou až tři měsíce. Matka s postupem času snižuje četnost kojení, omezuje přístup selat ke struků mimo vlastní kojení a selata přecházejí plynule z výživy mateřským mlékem k pevné potravě.

S tím se však pojí jedno ekonomické úskalí – s prodlouženou dobou kojení (v ekochovech nejméně 40 dní, obvykle ale ekofarmáři nechávají selata s matkou ještě déle) se současně snižuje počet ročně odstavených selat na prasnici. Proto v Sasově s úspěchem používají „rodinkový“ chov prasat. S prasnicemi a selaty žije také chovný kanec, a tak prasnice obvykle znovu zabřeznou ještě v době kojení. Jak ale fascinované posluchače upozornil pan Sklenář, kance je potřeba ve skupinách často obměňovat, jinak o něj prasnice ztratí zájem…

Může mít farmář radost z vlků?

S překvapujícím názorem na přítomnost vlků v krajině přišel na pódium Adolf Loos z Farmy Kateřina v Krušných horách. Zatímco jeho kolegové například z Broumovska nemůžou těmto šelmám přijít na jméno, Adolf Loos jejich přítomnost v krajině oceňuje.

„U nás v horských podmínkách jsou spousty vysoké zvěře. Když se jich na pastvině vyrojí dvousethlavé stádo, dovedete si představit, co to s pastvinou udělá. Od té doby, co tu máme vlky, se zvířata drží v menších skupinkách, okolo třiceti kusů, a to už je pro nás relativně únosné.“ Na Farmě Kateřina se navíc telata rodí už v zimě ve stáji, takže na pastvinu (a mezi číhající predátory) přicházejí až ve starším věku. „Sám jsem byl svědkem toho, jak ty krávy na přítomnost vlka přirozeně reagují – telata doprostřed, krávy do kruhu a proti vlkům se ubrání,“ pochvaluje si krušnohorský ekofarmář.

Slepice žijí v míru s jestřáby

Na závěr přidáme ještě zajímavost pro chovatele slepic, o kterou se s publikem podělil Michal Hrdlička z Ofčího statku Brníčko na Šumpersku. „Máme asi čtyřicet slepic na vajíčka. Jestřábi mi každou zimu deset slepic vytáhli. Všechno bylo od krve, lidi se na to dívali od silnice… Pořídil jsem holuby a od té doby mám pokoj. Oni se množí jak myši, jestřábi se cpou holubama a slepice mají klid.“

Mnoho dalších pozoruhodných příběhů zaznělo na Symposiu Živé zemědělství stejně jako na festivalu Mrkev v zimě – pokud si je nechcete nechat ujít, stačí si najít na internetu veřejně dostupné videozáznamy z obou akcí. A organizátorky z AMPI nás ujistily, že Symposium se bude konat i v roce 2024, a pokud se podaří sehnat dostatek financí, uskuteční se i další ročník festivalu Mrkev v zimě. Tak zase za rok!

 

Foto: Martin Matěj. Fotografie ze Symposia najdete zde. Snímek vlka: Šelmy.cz

 

Autorka: Kateřina Kotěrová pro Lovíme.bio