Studenti zemědělky mleli mouku na ekofarmě

Se základními a středními školami vyrážíme i letos na podzim na ekologicky hospodařící farmy. Studenty Střední školy zemědělské v Žatci jsme začátkem října vzali na Ekofarmu Úlovice.

Vesnička Úlovice se nachází nedaleko okresního města Louny. Majiteli farmy jsou manželé Žďárští, kteří na svých pozemcích pěstují křen, pšenici špaldu, žito, nahý oves a mák. Na stránkách farmy se dočtete: Naším cílem je produkovat zdravé potraviny na zdravé půdě, vrátit krajině její přirozenou funkci a ráz. A k tomu nám napomáhá motto: Vraťme se ke starému, bude to pokrok!

Letošní rok nebyl z hlediska úrody kdovíjak skvělý – mladé rostlinky máku zmrzly během jarních mrazíků, ve stejné době, kdy vzala zasvé úroda většiny českých ovocnářů. Křenu se zase nedařilo kvůli vyprahlému létu. Naštěstí nejsou manželé Žďárští na rostlinné produkci zcela závislí, věnují se totiž      i chovu masného skotu.

„Původně jsme chtěli na farmu koupit ovce, místní nám to ale rozmluvili – prý jak je budeme tady po těch kopcích honit…“, zavzpomínal pan Žďárský v úvodu exkurze na své farmářské začátky. „Z velkých krav jsme ale měli respekt, ani já, ani manželka nejsme vystudovaní zemědělci. Místo ovcí jsme si nakonec vybrali krávy plemene dexter.“

Nejmenší krávy v Evropě

Černý býček, kterého nám pan Žďárský přivedl na ukázku, je zástupcem nejmenšího evropského plemene skotu. Strach z něj opravdu nejde, i ti studenti, kteří se původně drželi zpátky, si přicházejí roztomilého chlupáče podrbat. Dozvídáme se, že plemeno dexter navíc patří v Evropě k nejstarším – jeho historie sahá až do doby kamenné. Dextři pocházejí původně z Irska, kde je chovali v malých hospodářstvích v horských oblastech. Plemeno bylo známé jako „poorman´s cow“, tedy „kráva chudých“.

Jedná se o velice přizpůsobivá a nenáročná zvířata, ideální pro spásání vlhkých a podmáčených luk. Díky své nízké hmotnosti a relativně velké ploše paznehtů totiž dextři louky nedevastují tak jako jiná masná plemena. Irové je původně využívali jak na maso, tak i na mléko a dokonce i jako tažná zvířata. V České republice se tyto krávy v současné době využívají převážně na maso.

Do České republiky se dextři dostali poprvé v roce 2012 do chovu Karla Rodena ve Skrýšově. Vedle dextrů Karel Roden na své farmě chová také koně a ovce, kromě toho pěstuje na šesti hektarech borůvky. Ty podle vlastních slov ošetřuje pouze přírodními přípravky, certifikovaným ekologickým zemědělcem ale není – na stránkách Skrýšova najdete pod záložkou „bio“ Rodenův životopis.

V Úlovicích dextry chovají především na produkci plemenných zvířat do dalších chovů, v malém množství také na maso, které realizují na farmě několikrát do roka jako „prodej ze dvora“. Maso tohoto plemene má výbornou chuť, kvalitu i mramorování.

Sklidit ten nejlepší mák dá hodně práce

Jak jsme se na farmě dozvěděli, není mák jako mák. Ten z Úlovic je totiž ručně sklízený a ručně vyklepávaný. A proč všechna ta práce navíc? Stroje nedokážou oddělit nekvalitní mák od toho kvalitního, navíc při strojovém zpracování dochází k poškození makových zrnek, která následně žluknou, což způsobuje hořkou chuť a našemu zdraví to také příliš neprospívá.

Ruční vyklepávání máku jsme v rámci exkurze měli možnost vidět na vlastní oči. „Pojďte si to vyzkoušet,“ snažil se pan Žďárský zapojit studenty do práce, ti se však od vibrujícího elektrického strojku drželi raději dál. A tak jsme se hlavně dívali – pan Žďárský každé makovici odřízl hlavičku, zkontroloval, jestli její obsah není např. plesnivý, a pokud bylo vše v pořádku, vysypal jej do připravené nádoby. Po hodině takovéto práce získá přesně jedno kilo toho nejkvalitnějšího máku, které prodává za 400 korun. Když jsme viděli, kolik práce ruční sklizeň máku ve skutečnosti obnáší, ještě nám to přišlo málo.

Od máku jsme se přesunuli do haly se sýpkami na obilím. Z obilovin pěstují v Úlovicích pšenici špaldu, žito a nahý oves. A protože sklizeň v tomto případě dopadla dobře, mohli jsme si vyzkoušet, jak se ovládá a obsluhuje stroj na čištění obilí. Tentokrát se budoucí zemědělci práce nebáli – pan Žďárský vysvětlil několika dobrovolníkům, co a jak, a pak už od nich jen postupně odebíral vyčištěnou špaldu určenou k semletí na přírodním kameni v mlýně umístěném v malé mlýnici.

Největší poptávka po mouce byla za Covidu

„Je tak hezký, že by ho člověk mohl mít i v obýváku,“ prohlásil pan Žďárský při pohledu na zhruba  dvoumetrovou dřevěnou konstrukci mlýna, vyrobeného v Rakousku, a my museli jen souhlasit. „ V souvislosti s covidovou epidemií se nám několikanásobně zvedla poptávka po naší mouce, tehdy začali všichni doma péct chleba“ Domácí pekařský boom od té doby trochu opadl, ale mouku z Úlovic stále odebírá řada prodejen zdravé výživy v Ústeckém kraji. Manželé Žďárští také prodávají nejen mouky, ale i ostatní své produkty, křen, mák a ovesné vločky na farmářských trzích v Praze na Kulaťáku v Dejvicích a na Náplavce na Rašínově nábřeží.

Od mlýnu jsme se přesunuli do bourárny, kde nás čekalo povídání o problematice chovu masného skotu. Kromě toho studenty zajímaly i finanční aspekty celého podnikání:

„Farma uživí mě a manželku. Pokud bychom přijali zaměstnance, byl by to pro nás už neúnosný finanční výdaj,“ dozvěděli jsme se od pana Žďárského. Bude mít farmu komu předat? „Mám devět let do důchodu, dcery v zemědělství pracovat nechtějí, tak uvidíme, co naše tři vnoučata…“ usmívá se zdejší majitel.

Exkurzi jsme jako obvykle zakončili ochutnávkou – paní Žďárská nám připravila špaldové palačinky s mákem a prozradila nám i recept na ně:

Špaldové palačinky s mákem

Smícháme čtvrt litru mléka, jedno vejce, 50 g rozpuštěného másla, špetku soli a špaldovou mouku tak, aby vzniklo řídké palačinkové těsto. Do hotového těsta přidáme 1–2 lžíce celého máku. Dobrou chuť!

 

Na jedné z našich exkurzí každoročně natáčíme video – tentokrát přišla řada na Farmu Pěnčín. Sledujte náš Youtube Kanál Lovíme.bio: najdete tam spoustu  videí k biopotravinám a ekologickému zemědělství. Dozvíte se například o zpracování masa a mléka na ekofarmách, pastevním chovu drůbeže, pesticidech či opravdové ceně jídla.

 

Článek o exkurzi na Kozí farmu Pěnčín najdete zde.

 

Připravila Kateřina Kotěrová pro Potravinářskou revui

Foto: archiv Lovíme.bio a Ekofarmy Úlovice