Se školáky na kozí ekofarmě
Celý podzim vyrážíme se školními dětmi na ekofarmy. Díky projektu Život na ekofarmě, který podpořilo Ministerstvo zemědělství v rámci svého Ročního vzdělávacího plánu, jsme uskutečnili 11 poznávacích výjezdů napříč ČR v osmi krajích a umožnili téměř třem stům žáků a jejich pedagogům nahlédnout pod pokličku provozu reálných ekologických farem.
S dětmi ze tří severočeských základních škol jsme v září a v říjnu prozkoumali Hospodářství pod Strážným vrchem v Merbolticích v srdci Českého Středohoří.
Ekofarma na rychtě
Spoustu ekofarem najdete ve více či méně opravených budovách bývalého JZD – to však není případ merboltického hospodářství. Zdejší statek stál v Merbolticích už ve středověku a tradičně tu bydlel rychtář, nejbohatší a nejschopnější sedlák v obci.
V dnešní době statek obývají Ondřej a Jindřiška Šancovi plus jeden pes, dvě krávy, tři kluci, hejno koček a drůbeže a hlavně stádo koz. V Merbolticích začali hospodařit v roce 2004. Památkově chráněný statek koupili zcela bez pozemků a nejdříve jej měli jako koníčka – dojížděli sem z Ústí nad Labem po práci. Postupně začali přikupovat pozemky v okolí, v roce 2008 se sem nastěhovali a z koníčka se stala obživa.
Krmíme slepice…
Je středeční říjnové ráno, z potoka u silnice stoupá chladný vzduch, z kurníku se ozývají hladové slepice – a děti, které je mají vypustit a nakrmit, nikde. Konečně se zpoza zatáčky vynoří autobus a z něj vybíhají natěšení třeťáci ze základní školy v Bílině. „Řidič nás zavezl na jinou ekofarmu, která je na druhé straně Merboltic, ti se tedy divili,“ vysvětlují rozesmáté učitelky a nahánějí děti přes most k roubenému statku, kde už na ně čeká zdejší hospodář.
Po krátkém přivítání vede Ondra děti ke kurníku. „A nekousne mě ta slepice?“ ptá se s obavami jeden z chlapců – strach mít ale nemusí, spíše než pojídání nezletilých obyvatel severočeského hornického města zajímá slepice spíš zrní, které jim děti sypou. A pak už rychle do stodoly, protože kozy čekají na dojení.
…a dojíme
Ve stodole je připraveno šest vyvýšených stání – do každého se vejde jedna koza plus miska rozemletého bio ječmene, který jim děti sypou, aby byly kozy při dojení v klidu. Na začátku se u každé kozy trocha mléka zvlášť odstříká a zkontroluje, jestli je v pořádku. Ani tohle mléko nepřijde nazmar, čekají už na něj kočky, které jsou ve stodole plné obilí (a tedy i myší) obzvlášť zapotřebí. Pak už zkoušejí dojit děti – některé se drží vzadu a blízký kontakt s rohatým zvířetem je příliš neláká, většině dětí jde ale dojení od ruky a na statku by mohly hned nastoupit na brigádu.
Když jsou kozy podojené, zájemci se přesunují do přístřešku za stodolou, kde už čekají na dojení Herta a Žofka – dvě krávy plemene jersey. Toto plemeno pochází ze skotu původem z Normandie a Bretaně, který byl dovezen na ostrov Jersey. Na Wikipedii se dočtete, že mléko těchto krav je pro svůj vysoký obsah bílkovin a tuku předurčeno k výrobě tučných sýrů a másla.
Jak se dělá máslo?
„Jak se jmenuje to, co je pod máslem?“ Se školáky se postupně dobereme k tomu, že správná odpověď zní podmáslí, a zároveň sledujeme, jak Jindra lije smetanu do malé elektrické máselnice. Ta dokáže stlouct máslo z několika litrů smetany do půl hodiny – proti ručnímu tlučení másla ušetří elektrická máselnice hospodářům hodně času a námahy.
Pak už je čas nakouknout okýnkem do sýrárny, kam je návštěvám z hygienických důvodů vstup zakázán, a na řadu přichází ochutnávka. Hlavní sýrařkou je na farmě Jindra – přináší dětem čerstvé kozí sýry, z kravského mléka pak pařený sýr v podobě provázků a nebo copu.
Nesmí chybět ani trocha povídání o ekologickém zemědělství. Proč jsou všechny zdejší sýry bio? A co to vlastně znamená? „V našem hospodářství nepoužíváme žádné pesticidy, herbicidy ani hormony, nic umělého, protože to v přírodě nemá co dělat,“ vysvětluje dětem Ondra.
„Kozí sýry, které si lidé kupují v obchodě, jsou z 90 procent z Francie, kde jsou běžné průmyslové velkochovy, kde žije deset až dvacet tisíc koz v jedné hale. Ty kozy za celý svůj život nespatří slunce. Žijí jen jednu sezónu, po první laktaci jdou všechny k řezníkovi a do haly se nastěhuje další várka koz,“ dodává zdejší hospodář.
Bio kozy žijí zdravě
Život merboltických koz vypadá úplně jinak – žijí ve stádě, které tvoří kozel, starší i mladší kozy a kůzlata, a většinu svého života stráví venku na pastvinách. Pastviny jsou zároveň ovocnými sady, kde dodnes najdeme původní německé stromy, které Šancovi postupně dosazují dalšími starými odrůdami.
Zdejší kozy a krávy mají tedy na jídelníčku nejen oves, trávu a bylinky, ale i čerstvé ovoce. To vše se samozřejmě odráží na kvalitě zdejší produkce – podle vědeckých výzkumů obsahuje bio mléko prokazatelně více omega-3 mastných kyselin, které prospívají našemu srdci. A naopak je v něm mnohem méně škodlivých omega-6 mastných kyselin.
Když ochutnávka skončila a děti i paní učitelky si nakoupily zásobu sýrů a jogurtů na doma, byl čas se rozloučit. „Moc se nám u Šancových líbilo. Děti zjistily, jak se žije na ekofarmě a jak náročná je práce se zvířaty. Hodně zajímavé pro ně bylo vidět, jak vzniká máslo, a moc si užily dojení,“ říká učitelka bílinských třeťáků Jitka Pilná.
Na exkurzi i na dovolenou
Pokud byste i vy chtěli se svou třídou vyrazit místo do školy na ekofarmu, napište nám na info@lovime.bio. Vyrazit sem můžete i na dovolenou: ubytovat se můžete ve zrekonstruované prvorepublikové vile, která je součástí areálu statku.
Obec Merboltice je vesnickou památkovou zónou plnou postupně restaurovaných památek včetně gotické zvonice. Projít si můžete naučnou stezku, která vede na Strážný vrch s rozhlednou, která nabízí pohled na okolní krajinu plnou kopců, pastvin a ovocných alejí. V katastru obce najdete i Kamennou hůru – největší suťové pole v Českém středohoří.
Ve vesnici žije několik akčních mladých rodin, které tu pořádají během roku nejrůznější kulturní akce – sami Šancovi pořádají každý podzim na svém hospodářství filmový festival, merboltickou památkovou zónu si s průvodcem můžete prohlédnout vždycky na jaře v rámci Dne otevřených podstávkových domů.
Pro Lovíme.bio připravila Kateřina Kotěrová
