Konec chemickým koktejlům. Jíst zdravě není věda, ale poctivá práce v kuchyni, říká autorka kuchařek

„I když je otec nemoci neznámý, matkou je vždy strava.“ Tímto citátem se Hana Zemanová řídí celý život a proto považuje poctivé jídlo za nejjednodušší cestu ke snížení „chemického koktejlu“ v těle i v přírodě. I to se lidem snaží předat ve svých knihách.

Zdroj: Lidovky.cz

Lidovky.cz: Co vás přivedlo ke zdravé stravě a změně životního stylu?
Před více než dvaceti lety jsem měla zdravotní potíže, časté angíny a oslabenou imunitu. Opakovaně jsem dostávala antibiotika, která nic neřešila. A tak jsem chtěla pochopit, jak funguje lidské tělo, čím ho mohu přirozeně posilovat a čím ho naopak oslabuji. Začala jsem studovat souvislosti mezi našim moderním životním stylem, stavem životního prostředí a lidským zdravím.

Lidovky.cz: Co vám přinesla tato změna do života?
Kromě toho, že jsem si posílila zdraví, tak jsem změnila profesi. Učitelka ve škole se ze mě nikdy nestala, zato se už téměř dvacet let zabývám kvalitou jídla a předávám lidem inspiraci k tomu, jak jíst a žít zdravěji. Napsala jsem tři zásadní a úspěšné knihy o zdravém vaření a biopotravinách, kterých se prodalo už více než 80 000 kusů. Stála jsem u zrodu Pro-Bio Ligy a Biopekárny Zemanka. A mám radost, že práce, kterou mám tolik ráda, je smysluplná a opravdu lidem pomáhá.

Lidovky.cz: Jaká byla vaše cesta, pokusy a omyly, které jste poznala?
Vyzkoušela jsem si na vlastní kůži řadu výživových doporučení a pochopila jsem, že nejvíce trpíme přemírou informací. Ty si totiž často protiřečí a chtějí nám namluvit, že ke zdraví vede nějaká zázračná zkratka, speciální superpotravina, přírodní pilulka nebo určitá kombinace jídla na talíři. V Nové biokuchařce jsem proto přinesla srozumitelný pohled na to, jak se v těch všech rozporuplných informacích zorientovat, jak nepodléhat různým extrémním trendům a komplikovaným dietám. A jak začít znovu důvěřovat sami sobě – všichni totiž přirozeně víme, co je dobré a přirozené jídlo. Jen jsme na tuhle jednoduchou moudrost nějak zapomněli.

Lidovky.cz: Co bylo pro vás ve výživě a této celkové změně největším uvědoměním?
Že jíst zdravě není žádná věda, ale poctivá práce v kuchyni. A že mnohem víc než speciální diety, vysokorychlostní mixéry a exotické super-potraviny, potřebujeme cítit spoluodpovědnost za to, jak jídlo vzniká a navázat osobní vztah s farmáři. „Eko-zdravo-rovnice“ je snadná: čím více nás bude ve spojení s konkrétními farmáři, čím více nás bude jíst základní, přirozeně vzniklé a lokální biopotraviny, tím méně chemie bude v půdě, ve vodě, ve vzduchu i v našem organismu.

Nikdy v historii se totiž plošně nepoužívaly chemické postřiky na polích a nikdy v historii se do jídla nepřidávalo tolik umělých dochucovadel a šidítek. A tomu my dnes říkáme „normální potraviny“. Moc si přeji, aby se značka bio už nepovažovala za zbytečný luxus nebo za moderní marketingovou nálepku. Potraviny z ekologického zemědělství jsou totiž ty nejbezpečnější potraviny na trhu. A před sto a více lety žádné jiné potraviny neexistovaly. Jen se jim neříkalo bio….

Lidovky.cz: Co byste doporučila lidem, kteří mají chuť změnit svůj život a vydat se cestou zdravého stravování a neví, jak začít?
Nejjednodušší je začít jíst základní potraviny. Jsou to potraviny ve své původní podobě, tak jak je příroda nabízí. Takové, které mohli jíst lidé v jakékoli dřívější době, než začal potraviny upravovat, zpracovávat a jak dnes vidíme, tak často znehodnocovat potravinářský průmysl. V dalším kroku začít vybírat potraviny z lokálních farem nebo ideálně ekofarem. Navázat vztah s ekofarmáři, přijet se za nimi podívat a podpořit je. Dát jim najevo vděk za to, že pečují o půdu bez chemie, že tím chrání vodu, hmyz i včelstva. Jde o to si vytvořit k farmářům, k půdě, k celému systému, jak vznikají potraviny nějaký osobnější vztah. Pokud jsme k tomu lhostejní, podporujeme devastaci půdy, pesticidy ve spodních vodách, chemický koktejl v přírodě i lidském těle.

Lidovky.cz: Jaký je váš nejoblíbenější recept, můžete nám ho prozradit?
Určitě to není jedno jídlo, ale v mých knihách jsou recepty, na kterých ukazuji, jak se dá vařit jednoduše, zdravěji a přitom velmi chutně. Takovým příkladem je třeba letní recept jahelné koprovky z cuket. Místo vody s bílou moukou a smetanou připravuji koprovku rozmixováním cuket, cibule a trošky jáhel. Jídla se tak stane mnohem plnohodnotnějším. A kdo nemá rád kopr, tak si může na krémové polévce plné zeleniny a jáhel pochutnat i bez kopru. Během podzimu pak vařím podobnou krémovou polévku s jáhlami z pastináku a ochucuju ji křenem.

Lidovky.cz: Řeknete nám o své chystané knize něco víc?
Právě pracuju už tři roky na knize, která se bude jmenovat „Rytmus roku s Hankou Zemanovou“. I když ještě není úplně jasné, kdy vyjde, tak už teď z ní dvakrát týdně zveřejňuji úryvek na Instagramu. Vybírám aktuální sezónní inspiraci k tomu, co jíst, pít, či jak životní styl sladit s rytmem přírody. Rytmus je totiž lék a nositel života. Jenže čím je společnost civilizovanější, globalizovanější a svobodnější, tím více nám hrozí, že z rytmu „vypadneme“. V každém okamžiku se buď houpáme na jejích vlnách a energii získáváme, nebo tančíme mimo rytmus, od rovnováhy se vzdalujeme a jsme vyčerpání jako při přeletu v časových pásmech. Na knize jsem spolupracovala s třemi lékařkami, zaměřenými na středoevropské léčivé jídlo a byliny, tradiční čínskou medicínu, ajurvédu a antroposofii. Společně jsme vybraly pro každý měsíc v roce nejjednodušší tipy pro sezónní životní styl, sezónní potraviny a byliny.

Nazývám je pomocnou rukou přírody. Při troše dobré vůle je totiž máme téměř všichni na dosah ruky a přitom jsou to superpotraviny. Jsou to nejdostupnější a nejlevnější poklady z našeho nejbližšího okolí. Díky nim můžeme své tělo i duši velmi snadno sladit s rytmem přírody a každý měsíc udělat něco přirozeného pro podporu zdraví, rovnováhy a pohody. A o tom všem kniha bude, včetně sezónních receptů na jídla, nápoje i elixíry. Celou knihu propojuje slovo RYTMUS. Čtenář se dozví, proč nás léčí, jak nám dodává energii a vnitřní klid a proč je život mimo přirozený rytmus zdrojem nepohody a neuspořádanosti už na molekulární úrovni.

Lidovky.cz: A připomenete předchozí tituly?
Moje první kniha, Biokuchařka Hanky Zemanové, vyšla v roce 2006 a získala tehdy cenu Nejlepší kuchařská kniha roku. V té době se toho moc o zdravém jídle natož o biopotravinách nepsalo. Takže média tehdy o mé knize psala jako o zjevení na knižním trhu. Moje druhá kniha je BioAbecedář Hanky Zemanové, encyklopedie všeho, co vás o zdravém jídle zajímá včetně receptů. Poslední kniha je Nová biokuchařka Hanky Zemanové, která pro změnu reaguje na současnou situaci, kdy informací o zdraví je příliš mnoho, často si protiřečí a tak lidé ve vztahu k jídlu už ztrácí základní selský rozum. Jako kdybychom zapomněli, co je normální zdravé jídlo. Mých knih se celkem prodalo přes 80 tisíc kusů, takže jsou to všechno bestsellerové tituly.

Lidovky.cz: Čemu se kromě psaní ještě věnujete?
Každodenní péči o hezký všední život, dětem, partnerovi, domovu, zahradě, vztahům s blízkými přáteli a s širokou rodinou, každodenní přípravě poctivého jídla, procházkám, čtení, bylinám a zvířatům. Když tvořím knihu, tak už nic jiného pracovního nedělám, neorganizuju žádné besedy, kurzy… Neměla bych pak čas se dobře věnovat rodině, všednímu životu ani psaní. Bylo by toho už moc a pak bych si nic neužila. Já vlastně moc nerozlišuju mezi prací a zbytkem života, protože když píšu a tvořím, tak jsem šťastná úplně stejně, jako když si s dětmi hraju na schovku.

Lidovky.cz: Jak byste krátce popsala svoji zahradu?
Zahradu máme velikou, téměř dvouhektarovou a přirozeně se prolíná s okolní krajinou. Takže je to taková přírodní oáza plná divokých bylin, trnek, jeřábů, nově vysazeného sadu a květnatých luk, v kterých sekáme cestičky a to, co se nazývá plevelem, my často používáme jako divoké léčivé byliny na jídlo i na pití. Žije s námi pět oveček a aktuálně šest slepiček, kohout, pět kuřátek a dvě koťátka. Je to dvanáct let, co tady na tom kousku země pečujeme o půdu bez jediné kapky chemie. Tohle místo v Chramostech milujeme a sledujeme, že zahrada je plná biodiverzity, že málokde jinde vidíme tolik druhů ptáků, brouků i motýlů.

CUKETOVÁ KOPROVKA S JÁHLAMI
Tuhle polévku vařím celé léto, a zatím chutnala úplně všem. Vlastně všichni, co ji ochutnali, po mně chtěli recept. Tady je! Vždy když tuhle polévku vařím a pak vidím, jak dětem i dospělým chutná, mám velkou radost. Radost z toho, že všem prospěje mnohem více než běžná koprovka či jiná krémová polévka, která je vlastně jen bílou moukou zahuštěná voda se smetanou a nekvalitním octem… Pro tělo opravdu nic moc. Naopak tento recept je plný zdravé zeleniny a jáhel.

1 kg světlé zeleniny v biokvalitě nebo z dobrého zdroje (600 g oloupané cukety, 200 g cibule, 200 g brambor)
3 lžíce přepuštěného másla nebo olivový olej a kousek másla

50 g opraných a okapaných jáhel
1,5 l vody

2 lžičky mořské soli

3 kuličky pepře

2–3 lžíce umeocta (běžně koupíte v prodejnách zdravé výživy)

velká hrst čerstvého kopru

možnosti k dochucení:

100 ml smetany na vaření nebo kousek másla vajíčko natvrdo, ztracené vejce nebo kostičky marinovaného tofu

Postup: Očistěte si veškerou zeleninu a nakrájejte ji na velké kusy. Jáhly properte a nechte okapat v cedníku. Na přepuštěném másle a na mírném ohni pomalu opékejte osolenou zeleninu cca 5–10 minut, přidejte jáhly a také je za stálého míchání mírně osmahněte.

Poté zalijte horkou vodou, osolte, přidejte pepř a vařte cca 15–20 minut. Všechna zelenina i jáhly by měly být měkké. Rozmixujte výkonným ponorným mixérem do hladkého krému a poté polévku propasírujte přes síto, aby byla úplně jemná. (Pokud máte supervýkonný mixér, starost s pasírováním odpadá.)

Teď máte hotový jemný zeleninovo-jahelný krém, který dochutíte umeoctem, koprem, kouskem másla či ghíčka, případně můžete přidat také smetanu, není to ale vůbec nutné. Dle potřeby ještě dolaďte solí či čerstvě mletým pepřem. Servírujte s vajíčkem natvrdo, ztraceným vejcem nebo s kostičkami opečeného marinovaného tofu.

Autorka: Alena Pecháčková pro Lidovky.cz