Karel Kalný: Naše kuřata zobou každý den čerstvou trávu

Statek Mitrov, který se nachází na Vysočině v okrese Žďár nad Sázavou, začínal jako ekologická farma specializující se na chov masného skotu. Postupem let tu vybudovali jatka pro bezstresovou porážku, zpracovnu masa a steakovou restauraci. Aby toho nebylo málo, vrhli se na farmě před časem také na chov drůbeže. Zdejší hospodář Karel Kalný se inspiroval u amerického propagátora udržitelného pastevního chovu hospodářských zvířat Joela Salatina, a tak teď můžete na loukách v okolí Mitrova vidět dřevěné ohrádky s kuřaty.

Pastevní chov kuřat je (nejen) v českém prostředí poměrně velká rarita, a tak jsme na Statku Mitrov loni natočili video na toto téma. Letos na podzim jsme se vrátili na místo činu a poprosili zdejšího hospodáře Karla Kalného o rozhovor.

Co je u vás nového?

V podstatě nic zásadního, vše běží dál, tak jak má… Nové je snad jen to, že připravujeme na statku možnost ubytování, ale to je zatím v zárodku. Abychom mohli prodávat co nejvíc našich produktů tady na místě, potřebujeme, aby lidé, kteří si k nám přijedou nakoupit, tady mohli zůstat déle než jeden den. Takže i když hospoda běží dál i v dobách těžkých, uvědomujeme si, že ubytování nám tady chybí.

Zasáhla vás nějak probíhající krize spojená s válkou na Ukrajině, zdražením elektřiny a inflací?

Zasáhlo nás to tam, kde jsme prodávali naše produkty dál od baráku, to znamená ve městech, v restauracích, v prodejnách… V Praze a v Brně, ale i v okolních prodejnách, kde už zákazník není v přímém kontaktu s námi, to znamená, že my to zavážíme a někdo jiný to prodává. Tam je úbytek obrovský, dokonce bych řekl, že někteří zanikli a neberou od nás vůbec. Ale co se týká zákazníků, kteří jsou zvyklí jezdit sem k nám, tak tam pociťujeme to, že ti skalní, co jezdí pravidelně, se nás drží, a neřekl bych, že utrácejí míň, ale je pravda, že ubývá zákazníků, co jeli náhodně okolo.

Jak to máte s elektřinou?

To se nás dotýká pomalinku, protože jsme měli zafixované ceny. Elektřinu potřebujeme zejména pro zpracování masa, počínaje chlazením přes vaření, udírnu… Co se týká drůbeže, tam jsme elektřinu potřebovali na nahřívání malých kuřátek po vylíhnutí. Tam jsme to ale přebudovali na teplovodní ohřev – právě to dokončujeme. Používáme topení ze štěpky, takže tam bychom se zvýšení nákladů měli vyhnout. Co se týká zpracování masa, počítáme s tím, že se nám náklady na elektřinu postupně zvednou a budeme to muset řešit zvýšením cen.

 

Jste známý jako propagátor intenzivního pasení, tedy pravidelného stěhování stáda každé dva dny na nový kus čerstvého porostu. Jaké to má výhody?

Intenzivní pasení má výhod hned několik. Stěhovat dobytek denně (přesněji u nás obden) znamená, že se zvířaty jste v pravidelném kontaktu. Vidíte pravidelně jejich zdravotní stav, a když například chovný býk začne kulhat, hned to řešíte. Běžně se dobytku dělají velké ohrady, kde zůstávají dlouho, u nás mají každé dva dny malý cca dvouhektarový kus plný čerstvé zelené hmoty. Dobytek nezůstává dlouho na jednom místě, čímž zároveň chráníme naši půdu. Nedochází k vyšlapání cestiček, koncentraci hnoje kolem napáječek a v místech, kde vyhledávají stín. Nedevastuje se ani porost. Tráva je rychle intenzivně spasená a pak má prostor pro obnovu.

Je to výhodnější i finančně?

Výnos pastvin se dá touto metodou zvýšit v našich podmínkách až na dvojnásobek. U nás je běžné ročně z hektaru pastviny získat cca 450 krmných dnů (přepočteno na dobytčí jednotku). Intenzivní pasení již po první sezóně zvýší výnos na 600 a za dalších pár sezon se dá počítat až s 800 krmnými dny. Intenzivně spásaná pastvina navíc daleko lépe odolává suchu, lépe zadržuje vodu a hlavně ukládá uhlík prostřednictvím růstu silných zdravých rostlin. Není to žádná věda. To, co příroda vymyslela a odjakživa funguje, pouze napodobujeme. Stádo krav nemigruje z důvodu ochrany před predátory, vedeme je k tomu my za pomoci elektrických ohradníků. Stádo si na tento způsob zvykne rychle, nemá důvod utíkat z ohrad, vždy má co žrát. Nikdy nevypásáme porost 100%, vždy se pět až deset centimetrů porostu zachovává, aby obnova díky fotosyntéze proběhla co nejrychleji a rovnoměrně.

„Dostal jsem se k tomu čirou náhodou. Na Vysočině jsem už dvacet roků a první půdu jsem tu koupil spíš omylem coby pozemky kolem mého prvního domu. Vadilo mi, jak hajdalácky tu některé zemědělské podniky hospodaří. Nad dědinami všude kukuřice a vesnice každé jaro vyplavené. Žádný vztah k ochraně půdy, krajiny, k přírodě. Začali jsme s ovcemi. Za pár let pak s hovězím dobytkem. Hovězí máme zmapované od trsu trávy až po šťavnatý steak. Víme, jak maso zpracovat a především co do něj nepatří. Všechny volné finanční prostředky jsem investoval do půdy. Dnes se naše ekologická farma Statek Mitrov rozkládá na šesti stech hektarech.“

Karel Kalný pro časopis Všudybyl

 

Video, které jsme u vás loni natočili o chovu bio kuřat ve venkovních ohrádkách, vzbudilo poměrně velký ohlas. Pro ty, co ho ještě neviděli: kolik kuřat v současnosti takto chováte a co to všechno obnáší?

Odhadem tak dva tisíce, v sezóně pak kolem čtyř tisíc. Princip je jednoduchý, vylíhneme si kuře, které nějakou dobu potřebuje být v teple, takže ho nahříváme. Potom se pustí ve stodole navolno a začne se krmit naším vlastním šrotem a zelenou trávou. Tráva u kuřete tvoří asi 20 % příjmu potravy. Když dosáhne věku kolem pěti šesti týdnů, tak se přestěhuje do ohrádky a už je potom trvale na pastvině. Ohrádka má 3×4 metry a každý den ji posunujeme, aby kuřata mohla zobat čerstvou trávu.

Jak to máte s predátory?

Nejčastějšími predátory jsou u nás liška, kuna, potkan a ze vzduchu jestřáb. Ohrádky nám kuřata před predátory chrání zboku i shora, ale máme ještě nosnice, které jsou navolno. Tam je velký úbytek a nezbývá nám než množit. Letos na jaře se mi podařilo dovést asi 300 mladých nosnic do věku, kdy začínají snášet, zrovna v době, kdy jestřábí mláďata měla největší hlad, takže z těch tří set jsem přišel asi o 150 během tří, čtyř týdnů.

Jsou kuřata v ohrádkách i v noci? A jak to řešíte v zimě?

Jsou tam i v noci, protože kuře je od určitého věku schopné bez problémů žít při teplotách okolo nuly. Pokud je dobře vyživované, zvládne pobyt venku i v zimě. Přes zimu se dovykrmují kuřata, která během roku narostla, takže někdy v lednu a v únoru je doporážíme a nová kuřátka dáváme ven, když se objeví nová tráva, to znamená zhruba v březnu.

Blíží se nám svatý Martin a my podle vašich krásných fotek na sociálních sítích víme, že prodáváte i husy. Letos se ale nechystáte dodávat do restaurací – proč to?

Máme k tomu dva důvody. Ten první je, že jich nemáme tolik, jen něco přes dvě stovky. Porážíme je postupně v průběhu celého listopadu, protože spousta lidí si husu koupí dřív a dá si ji do mrazáku, což u pastevního zvířete není vůbec problém. Druhý důvod je ten, že s tím máme špatné zkušenosti. Zejména restaurace ve větších městech dělají takový trik, že si koupí u farmáře tři čtyři husy a pak je čtrnáct dní nabízejí na jídelníčku, takže evidentně je nakupují někde jinde a nás mají jako alibi, že jsou to husy farmářské. My tyhle praktiky nechceme podporovat, a proto dodáváme husy jen lidem, které osobně známe.

Vy na svatého Martina něco chystáte?

V ten týden máme otevřenou restauraci tak jako vždycky, to znamená čtvrtek pátek sobota, a jediné, co můžu prozradit, je, že už máme na husy tolik rezervací, že to budou husí hody samy o sobě. Takže já jen doufám, že jich bude dost pro všechny.

 

Připravila Kateřina Kotěrová pro Lovíme.bio