Jan Vokurka z firmy Kitl: Bio může být i smrk

Jan Vokurka s kolegyní na veletrhu Biofach v NorimberkuPřinášíme vám rozhovor s Janem Vokurkou, zakladatelem firmy Kitl, která vyrábí (mimo jiné) bylinkové sirupy. Naše setkání proběhlo na letošním Biofachu, kam přijel pan Vokurka představit první produkt firmy v biokvalitě – sirup z mladých smrkových výhonků s všeříkajícím názvem Smrkáček.

Vaše firma a bio – jak to všechno začalo? Jak vznikl Smrkáček?

Smrkáček vznikl jako druhotný produkt čtyřletého projektu s Výzkumným ústavem potravinářským v Praze. Projekt se týkal lignanů (skupina látek, které v tělech rostlin zajišťují ochranu proti patogenům – pozn. red.) a úmyslem bylo přidávat tyto zdraví prospěšné látky do potravin. Testy probíhaly u vína a piva, firma Kitl byla v projektu jako partner z praxe a měla pak výsledky výzkumu aplikovat ve výrobě.

Byl to těžce vědecký projekt – který spěl do záhuby, protože po přidání lignanů do vína klesala chutnost, u piva to bylo jen o málo lepší… Po chuťových testech to vypadalo, že projekt skončí neúspěchem. Čím více lignanů se přidalo do nápoje, tím byly preference spotřebitelů horší. Lignany totiž chutnají jako pryskyřice – zdaleka nejbohatším přírodním zdrojem lignanů je smrk ztepilý.

Měl jsem tehdy spásný nápad: použít mladé smrkové výhonky dle starých receptů pro výrobu sirupu a VÚPP to tehdy zařadil jako vedlejší podprojekt. Ono to vyšlo a vznikl Smrkáček jako výstup projektu.

Můžete prozradit, jak ho vyrábíte?

Smrkáček obsahuje jen tři složky: třtinový cukr, vitamín C a smrkové výhonky. Nenajdete v něm žádná barviva, aromata, konzervanty…

Aby to bylo v biokvalitě, pořídili jsme si vlastní sady smrků – do řádků jsme vysázeli smrky, v červnu sklízíme. Odštipujeme nové mladé výhonky, které mixujeme a používáme do sirupu.

Jak to ty smrky snášejí?

Stromky normálně rostou dál – letos to budeme dělat čtvrtým rokem a určitě porost ještě několik let vydrží.

A proč jste Smrkáček začali dělat v biokvalitě?

Bylo to logické. Smrkové výhonky jsou čistě přírodní záležitost, navíc je to doplněk stravy, který míří na naše nejmenší jako prostředek proti rýmě a na protažení nosu. Smrkáček mohou navíc užívat děti již od jednoho roku věku, na což jsem obzvlášť hrdý. Normálně můžete doplňky stravy cílit na děti až od tří let a výše, ale my máme potvrzení od Státního zdravotního ústavu a České lékařské společnosti, že je produkt vhodný i pro děti od jednoho roku.

Tady na Biofachu jste poprvé?

Společnost vznikla před 13 lety a už delší dobu jsem se jezdil na Biofach inspirovat, ale nikdy jsme neměli výrobek v biokvalitě, abychom tu mohli i vystavovat. Přijde mi to tady jako skvělá platforma pro vstup na bio trh. Nemá cenu přijít s něčím, co tu už má dvacet výrobců a maximálně se přou o ceně, chce to něco nového… Kombinace sirupu, tradičního receptu, doplňku stravy a unikátních smrkových výhonků dává Smrkáčku celkem dobrý potenciál. Navíc je to určeno dětem a pro matky je bio známka hodě důležitá.

Jan Vokurka (vpravo) na Biofachu se zástupcem firmy Globus

Pro nás jsou matky důležitým spotřebitelem v segmentu bio: ukazují to průzkumy i čísla o bio trhu, kde mezi hlavní nakupované biopotraviny patří jednoznačně dětské přesnídávky. A je to logické – chcete dát tomu svému dítěti jen to nejlepší, něco čistého a bez chemie. My jsme šli u Smrkáčku stejnou cestou – od zákazníka a jeho potřeb, a proto bio.

Hned navážeme na ty matky – v jednom starším rozhovoru nás pobavilo vaše rozdělení matek do kategorií chemická, ultra chemická, zelená a ultra zelená. Můžete to rozvést?

Je to taková moje definice, demografická studie neexistuje. Záměrně není kategorií pět a chybí střední kategorie – mezi zelenou a chemickou matkou, což vás donutí se zařadit, zda jste chemická, nebo zelená matka :). Kdybych měl uvést příklad na sobě – moje matka je chemická matka, babička mojí ženy je ultra chemická matka, protože v padesátých letech bylo důležité, aby bylo jídlo jakékoli a bylo ho hodně; dnešní témata neřešili. Moje manželka je zelená matka a moje švagrová je ultra zelená matka. A kdybych měl zařadit sebe, pak jsem zelený otec :).

A co máte dnes na trhu v biokvalitě?

Máme nyní tři výrobky: Smrkáčka, okurkový  Syrob a doplněk stravy Eligin (kapsle bio zázvor + vitamín C) – ten jde přes lékárny a jde o specifický trh.

My i u zbylých Syrobů používáme často bio suroviny, ale nejsou čistě bio. Důvodem je technologie výroby: vyrábíme sirupy tzv. za studena a jsme pak nuceni je nějak konzervovat; používáme sorban draselný. Zatím nejsme schopni sirupy stabilizovat jinak.

U okurky se používá jiná technologie – horkým rozlivem, což samo o sobě výrobek stabilizuje. Ostatní Syroby ale touto technologií vyrábět nelze – zničili bychom je chuťově, ale i výživově. Přišli bychom tím o všechny zdraví prospěšné látky. U okurky to kupodivu jde a nevadí.

Máme tři sirupové řady – bylinnou, ovocnou a zeleninovou. Bio okurka vznikla, abychom byli zase v něčem inovativní – sirup ze zeleniny zatím na trhu chyběl, navíc bio… Pořád se snažíme hledat něco nového a zajímavého pro zákazníky.

Jan Vokurka a bio zázvor, z nějž se vyrábí Eligin – kapsle na podporu imunity.

Vaše sirupy bodují v nejrůznějších soutěžích, stali jste se dokonce Firmou roku Libereckého kraje… Jaké byly vaše začátky?

Firmu jsem nezakládal jako rodinnou, i když rodina ve firmě pomáhá. Měl jsem zpočátku dva společníky – investory, kteří do nápadu se mnou šli. Nemíchali jsme tedy nikdy sirupy doma v kuchyni.

Dva a půl roku trvalo, než jsme dali na trh náš první výrobek – Šláftruňk – víno na spaní s bylinkami. A od té doby každý rok něco přidáváme…

A vaše osobní historie?

Já jsem si udělal jméno v Nestlé. Uváděl jsem tehdy na český trh KitKat – psal se rok 2001. Bylo mi 26 let a byla to jedna velká jízda: z neznámého produktu jsme udělali jedničku na trhu. V roce 2005 mě vyhlásili brand manažerem roku ČR… Byla to hrozná sláva, ale já jsem dal brzy výpověď. Korporát je něco jako zlatá klec – posouvají vás z pozice na pozici… Jsem za tu zkušenost vděčný, spoustu věcí jsem se tam naučil, ale vždycky jsem chtěl podnikat. Tvořit něco vlastníma rukama. A od začátku mě to táhlo k nápojům.

Musel jste se kvůli tomu vrátit do školy?

Vystudované to nemám. Já se nepovažuji ani tak za bylinkáře jako za nápojáře. To je něco, co mi sedí, naplňuje mě a baví. Nějaké geny se ale asi projevují – můj pradědeček měl likérku – ale k tvrdému alkoholu mě to nikdy netáhlo. Dodnes mám ale sbírku starých etiket po dědovi. A maminka je zase z Poděbrad, které jsou spojené s lázeňstvím, a to byl asi i důvod, proč jsme před dvěma roky koupili brownfield Vratislavické kyselky, který teď dáváme do pořádku. Opravy si vyžádají velké investice, mnoho času a energie, doufáme ale, že se nám podaří vrátit areálu jeho bývalé kouzlo a přesunout tam z Jablonce naši výrobu.

Areál Vratislavické kyselky nedaleko Jablonce nad Nisou, budoucí výrobna firmy Kitl

Jednou z prvním věcí, kterou jsme udělali, je, že jsme veškeré plochy kolem továrny převedli do bio režimu. Je tam spousta ploch okolo, hlavně louky, a navíc je to v prvním ochranném pásmu lázeňských vod – 150 let je tam čistá příroda a žádná chemická zátěž – tak se těšíme, že celý areál budeme mít bio. Na to jsme moc hrdí.

Jste tedy nejen certifikovaný biovýrobce, ale také biozemědělec…

Je to tak, máme i sady, kromě smrků na Smrkáčka pěstujeme také bezy – to bylo to, čím jsme kdysi začínali, sirup z bezového květu.

Tehdy jsme řešili, že bez koupíte zmražený nebo sušený, ale nikdy ne čerstvý. A my se snažíme naše sirupy dělat podle tradičních receptur, tak, jak to lidé dělají běžně – nasbírají si bez a udělají si domácí limonádu nebo sirup.

A protože chceme dělat sirupy, které budu pít já a moje děti – tak nechceme konvenční bez nebo jiné vstupy, protože se logicky všechna chemie pak spláchne do sirupů… Chceme dělat výrobky „čisté“.

Výroba nám roste docela dramaticky – naše linka teď dělá dva tisíce lahví za hodinu – proto se nám hodí areál Kyselky, kam se brzy přesuneme a v Jablonci zůstane přidružená výroba a kanceláře.

Chystáte nějakou novinku do budoucna?

To bych si rád nechal jako tajemství. Vždycky jsme šli svoji vlastní cestou, snažíme se inovovat a být v něčem první – např. koncept domácí limonády jsme do Čech přinesli my, nebo balení sirupů do bag-in-boxů (kartonové krabice uvnitř s plastovým sáčkem – pozn. red.). Dnes nás konkurence obhlíží, a proto musím být ohledně zveřejňování novinek opatrný. Rád bych ale pozval čtenáře Lovíme.bio na náš Den otevřených sudů 20. června 2020, kde můžete nahlédnout do našeho provozu.

Podělíte se s námi o nějakou vtipnou historku se zákazníky?

Mám jednu takovou perličku speciálně pro Lovíme.bio – my spolupracujeme s McDonalds a mají tam náš okurkový sirup. Takže Mekáč od loňska prodává bio okurkový  sirup :).

Nabádali jsme je, aby to i jako bio domácí limonádu prodávali, ale dávají do toho kousky okurky a je pro ně organizačně složité si zajišťovat zvlášť bio okurky.

Zajímavé na tom je, že nám trvalo tři roky, než nás vzali na milost a výrobek od nás nakupují. Jezdili k nám dělat audity a pak nám vždy předepsali spoustu požadavků, co musíme změnit, abychom se stali dodavateli McDonalds.

My jsme všechno udělali, protože jsem se zaťal, že to prostě dáme. Zavolali jsme je znovu a oni opět sepsali požadavky – nové, které před tím ani nezmínili… A nakonec to vyšlo.

Je to zákazník, kde jsme vidět… a já stále doufám, že je jednou přesvědčím, že si tam lidé tu bio okurkovou limonádu s kousky bio okurky budou moci dát.

Co pro vás znamená značka bio a co podle vás, odborníka na marketing, brání jejímu většímu rozvoji?

Bio je pro nás čistota. Co rozvoji bio brání? Je to o individuálním nastavení člověka. Já bych to přirovnal k botám na podpatku: všichni vědí, že daleko pohodlnější jsou boty bez podpatku, ale stejně to ty holky nosí.

My, když jsme chtěli začít dělat bio, museli jsme se k tomu donutit – vystoupit ze své konformní sféry, kterou každý výrobce má. Je to o změně celkového přístupu – shánění surovin, odbyt – všechno je jinak. Proto si myslím, že ten, kdo dělá jen bio, to má jednodušší. Přesto nám to všechno stálo za to, protože jsme bio dělat chtěli.

Pro rozvoj bio je klíčová edukace koncových zákazníků. A to děláte i vy jako Lovíme.bio – každý příspěvek tímto směrem je fajn.

Navíc je nám doba nakloněna – mladá generace (15–20 let) vnímá ekologické aspekty jako hodně důležité (zdraví, udržitelnost…). Jsem přesvědčený, že budoucnost bia je dobrá. Bio má jednu obrovskou výhodu – je to zřejmě jediný celosvětový certifikovaný uzákoněný systém. Nic podobného neexistuje.

 

Rozhovor vedla Andrea Hrabalová pro Lovíme.bio