Jakub Hruška: Naděje na skutečnou ekologizaci evropského zemědělství nejspíš zhasla

Profesor environmentálních věd Univerzity Karlovy Jakub Hruška komentuje novou verzi Společné zemědělské politiky, jejíž schválení znamená pokračování průmyslového zemědělství tak, jak ho známe dnes.

Zdroj: Ekolist.cz

V pátek 23. října 2020 prakticky zhasla v Evropském parlamentu naděje na skutečnou ekologizaci evropského zemědělství, o které se roky mluví jako o nutnosti pro zastavení degradace evropské zemědělské krajiny. Europarlamentem totiž prošel návrh (eufemisticky nazývaný „kompromisní“) nové Společné zemědělské politiky (SZP). Ta se schvaluje na 7 let, a je na ní vynaložena třetina rozpočtu Evropské unie, neuvěřitelných 400 miliard EUR, zhruba 10 biliónů českých korun. Dokážete si takové číslo vůbec představit? To už je částka, o kterou stojí trochu zabojovat. A to přesně udělala skupina europoslanců, která dokázala protlačit „kompromis“. A tento „kompromis“ v podstatě znamená, že v zemědělství bude prakticky všechno, jako bylo dosud. A to jistě není to, co bychom uvítali.

Zde musím udělat malou exkurzi do schvalování zásadních dokumentů EU. Návrh SZP připravila Evropská komise – tedy jakási evropská vláda, která má své komisaře (ministry) se svými portfolii (rezorty). Do komise nominují své politiky jednotlivé členské státy. Každá jednoho. Návrh SZP, který se nyní v europarlamentu projednával, připravila ještě „stará“ komise, tedy ta, která pracovala před volbami do europarlamentu, které byly na podzim 2019. Od této doby máme nové složení Europarlamentu a Evropské komise. Tento návrh SZP byl relativně vstřícný k ekologizaci zemědělství, i když vědci a ochranářské organizace ho i tak považovali za nedostatečný. Nemohu zde dopodrobna popisovat velmi složitý systém rozdělování zemědělských dotací. Stručně řečeno, větší část dotací než dosud, měla být podmíněna splněním ekologických podmínek. Právě to, že v dosud platném systému je velká část dotací vyplácena „nárokově“, tedy bez dostatečných ekologických podmínek, byla evropskými vědci identifikována jako hlavní problém vedoucí ke ztrátě biodiverzity v Evropě. Ztráta biodiverzity není abstraktní pojem – jde o dobře dokumentovaný dlouhodobý masivní pokles množství hmyzu, ptáků či planě rostoucích rostlin.

Na první pohled jsou změny „kompromisu“ z pohledu krajiny poměrně velké. Dnes dobrovolné tzv. „ozelenění“ dotací vyplácených na hektar se posunuje do povinností. Vznikla tzv. ekoschémata (extra placená), pro hospodaření vstřícné k životnímu prostředí. Nicméně u povinných 5 % ploch, kde musí být aplikována, zůstává možnost je udělat stejným způsobem jako zelenění. A přínos ozelenění, které bylo zaveden v minulém plánovacím období, byl vyhodnocen pro přírodu jako zcela minimální. Navíc i u ekoschémat byla schválena celá řada omezení, která jejich přínos pro přírodu značně snížila.

Nadále tak budou zemědělci brát peníze hlavně za to, že prostě provozují zemědělství. Tento návrh byl schválen europarlamentem více než dvoutřetinovou většinou. Alespoň pro mne je to ztráta iluze o tom, že agrární velkofirmy máme pouze u nás, a že Evropa preferuje rodinné farmaření a ochranu přírodních zdrojů.

Jedinou zásadní změnou, která byla schválena, je takzvané zastropování plateb – tedy, že velké firmy nedostanou plnou dotaci na všechnu půdu. Strop je dán maximálními financemi, které se sbíhají u jednoho příjemce, a podle předběžných výpočtů by strop financí měl být dosažen u podniku o velikosti zhruba 2000 ha. A nelze použít fintu, že se velká firma rozdělí na několik menších, protože musí být sledován takzvaný „konečný příjemce“. Osobně bych ale zastropování vyměnil za přísnější ekologická kritéria pro všechny.

Schválený návrh Europarlamentu není definitivní – nyní přijde na řadu takzvaný trialog – zde se znovu bude dohadovat Evropská komise, Europarlament a Rada ministrů o konečném znění SZP. Rada se skládá v tomto případě z ministrů zemědělství členských zemí. A výsledkem může být i dohoda, že třeba zastropování se stane dobrovolné, a každá členská země si určí, jestli ho aplikuje nebo ne.

Teoreticky může dojít i k vrácení ekologických podmínek do SZP. To by měl být hlavně cíl nové Evropské komise. Ta totiž v mezičase vypracovala dvě nové velmi ambiciózní (ale zatím nezávazné) strategie pro celou EU. První se nazývá „Od zemědělce ke spotřebiteli“, a měla by vést do roku 2030 k omezení spotřeby pesticidů o 50%, snížení hnojení syntetickými hnojivy o 20%, snížení prodeje antimikrobiálních látek (léků pro zvířata) o 50% a zvýšení podílu ekologického zemědělství na 25% půdy v EU. Další „Strategie pro biodiverzitu“ má zastavit obrovský pokles druhové rozmanitosti, a právě zemědělství je identifikováno jako klíčové pro tuto ztrátu.

Síla Europarlamentu a Rady složené z ministrů zemědělství zřejmě ale Komisi bez problémů „přesvědčí“. Pokud vám tato situace připomíná Kocourkov, nebo úspěch lobbistů velkých podniků na evropské scéně, nedivím se. Výsledkem skoro jistě bude pokračování průmyslového zemědělství tak, jak ho známe dnes. A to není výhra pro nikoho. V dlouhodobém horizontu ani pro ty, kteří jsou dnes spokojeni, jak si svůj byznys pěkně pojistili i do budoucna.

Autor: Jakub Hruška

Text vznikl jako úvodník pro listopadové vydání časopisu Svět myslivosti.