Jak hospodaří farmáři roku z Bezděkovského mlýna | Lovime.bio

Jak hospodaří farmáři roku z Bezděkovského mlýna

Svaz PRO-BIO každoročně vybírá Nejlepšího sedláka roku a stejně tak Nadační fond Richarda Bartáka uděluje ocenění nejlepší ekologické farmě Bartákův hrnec. Letos se tato ocenění poprvé spojí v jedno a na slavnostním vyhlášení 1. 6. 2019 bude jako nejlepší ekofarma roku oceněn ekostatek zaměřený na chov masného skotu Bezděkovský mlýn.

Ocenění se bude předávat přímo v Bezděkovském mlýně, který se nachází v nádherné a téměř nedotčené přírodě nedaleko Jihlavy.

Manželé Řezníčkovi chovají masný skot a ovce a pěstují obilí nebo brambory v režimu ekologického zemědělství. Jejich zvířata se pasou skoro celý rok venku a doporučuji všem zájemcům o ekologické zemědělství a milovníkům biohovězího statek navštívit. Určitě si s sebou odnesou skvělé zážitky i leccos dalšího,“ uvádí manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců Kateřina Urbánková.

Bezdekovsky_mlyn_3

„Je radost předávat tradiční hrnec plný zlaťáků (úplně nových dvacetikorun) podobným farmářům, a to již po sedmadvacáté,“ dodává předseda Nadačního fondu Bartákův hrnec Miroslav Knížek.

Na zemědělské usedlosti, jejíž historie sahá až do 16. století, hospodaří Řezníčkovi už dvacet let. Rodina patří k potomkům zdejšího mlynářského rodu Bezděkovských, který tu po mnoho generací obhospodařoval okolní pozemky. Na tuto tradici navázali po revoluci rodiče současné majitelky paní Řezníčkové.

V současné době Řezníčkovi ekologicky hospodaří na 226 hektarech, z čehož 150 hektarů tvoří orná půda a 76 hektarů trvalé travní porosty.

V konvenčním zemědělství dostávají zvířata krmné směsi obsahující geneticky modifikovanou sóju a kukuřici. Zvířata na ekostatku oproti tomu musí dostávat krmivo v biokvalitě, obvykle vypěstované na farmě, kde zvířata žijí. Na snímku vidíte pelušku, kterou Řezníčkovi pěstují na svých polích – tato rostlina slouží nejen jako krmivo, ale zároveň obohacuje půdu o dusík a zlepšuje její strukturu.

U příležitosti předání ceny chystají Řezníčkovi na statku bohatý program pro všechny návštěvníky, paní Řezníčková si však přesto našla chvilku a odpověděla nám na několik otázek.

Jaké byl vaše začátky?

Na podzim roku 1992 se podařilo mým rodičům, na přání mé babičky, vyřídit restituce a začali hospodařit na 36 hektarech orné půdy v konvenci. Maminka do té doby pracovala jako prodavačka, její zaměstnavatel ale nechtěl, aby se zároveň věnovala zemědělství, a propustil ji. Maminka tedy zůstala doma a starala se o hospodářství, zatímco tatínek si jako soukromý autodopravce chodil po práci na pole odpočinout, jak říkával.

To zní jako rodinná idyla…

Bohužel tatínek v roce 1999 zemřel a maminka s námi třemi dcerami zůstala na všechno sama. Já jsem byla nejstarší, bylo mi dvacet a chodila jsem v té době se svým budoucím manželem. Seznámili jsme se ve škole, oba máme vystudovanou střední zemědělku.

Když tatínek zemřel, manžel byl zrovna na vojně, ale podařilo se mu vyřídit si předčasné ukončení základní vojenské služby. Díky tomu byl na žně doma a pomohl se sklizní. Převzal taky po tatínkovi autodopravu a postupem času začal přemýšlet i o živočišné výrobě. Chtěl mít kravky, ale kamarád Pepa Sklenář z Biofarmy Sasov mu poradil, ať začne s ovcemi a pak se dá na velká zvířata. Mamince tedy přibylo 28 masných ovcí. A tím to všechno začalo.

Za jak dlouho jste si pak pořídili první krávy?

V roce 2008 už manžel hospodařil na svých deseti hektarech, postupně jsme přikoupili další zemědělskou půdu a v roce 2010 jsme si díky dotacím pro začínající zemědělce koupili sedm masných jalovic plemene Aberdeen angus a staršího plemenného býka. V té době jsme také všichni přešli do ekologie.

Maminka pak v roce 2012 požádala o předčasné ukončení zemědělské činnosti a předala mi svoje pozemky. V roce 2013 jsme získali dalších 110 hektarů, autodoprava tím skončila a začali jsme se věnovat pouze zemědělství.

Proč jste se rozhodli hospodařit ekologicky?

Manžel často debatoval s Pepou Sklenářem o ekologickém zemědělství. Děti s ním rády jezdily traktorem, ale on je do traktoru brát, když dělal chemické postřiky, a ony se na něj zlobily. Tak jsme se rozhodli, že kvůli dětem a přírodě přejdeme do ekologie.

Kromě toho, že rády jezdí traktorem, zajímají se vaše děti o dění na statku, nebo mají jiné záliby? Myslíte, že po vás jednou hospodářství převezmou?

Děti máme čtyři – dcerám je sedmnáct a sedm, synům patnáct a devět let. Kdo po nás jednou převezme naše hospodaření, to se teprve uvidí. Každopádně starší děti se o hospodaření zajímají a baví je to, dokonce vodí našim kamarádům zemědělcům na výstavách zvířata. Veroniku zajímá spíš chov zvířat, Zdendu traktory a polní práce. Oba si tak sami vybrali obor, který jim je blízký. Verča je na střední zemědělské škole a Zdenda v září půjde na opraváře zemědělských strojů.

Necháme se překvapit, co si vyberou ti dva mladší. Taky se točí kolem zvířat a rádi se nechají povozit traktorem. Nejmladší Markétka s oblibou poučuje kamarádky o tom, jak se rodí telátka, a s Péťou domlouvají ve škole spolužákům exkurze k nám. 🙂

Zvířat chováte opravdu hodně (kromě krav a ovcí chovají Řezníčkovi ještě koně a drůbež; pozn. aut.), jde při tom množství mít nějaké oblíbené, nebo už to nerozlišujete?

Máme rádi všechna naše zvířata, i když nás někdy dokážou pěkně pozlobit. Verči nejoblíbenější je kravka Mazlena, na kterou si můžete i sednout. Je moc hodná, ale když se chtěla povozit moje sestra, tak se Mazlena rozešla, sestra se neudržela a padla přímo do kravince. Takže pozor, jízda na krávě není pro každého!

Budoucí farmářka z Bezděkovského mlýna

Co vás na farmaření nejvíc baví?

Když jsem připravovala naše webové stránky, hledala jsem něco, co nás vystihuje. Nakonec jsem našla krásný citát od Josefa Škvoreckého: „Největší štěstí, jaké může člověka potkat, je, když je mu dopřáno dělat práci, která ho baví a o níž je přesvědčen, že je užitečná.“ Prodáváme vyzrálé vakuované hovězí v biokvalitě, a tak nám sílu a radost dodávají především spokojení zákazníci: když pochválí naše maso, přijedou i příště nebo dávají kontakt na nás širší rodině a známým.

 Co naopak vnímáte jako nejtěžší? 

Nejtěžší je vysvětlovat našim malým dětem, že nemůžeme jezdit na dovolené, jak by si přály, jak to vidí a slyší od svých kamarádů. Rodinné výlety podnikáme díky registrované přepravě zvířat. Tak se občas podíváme, jak kde kdo hospodaří, zajímají nás zkušenosti jiných zemědělců.

Za svou práci jste letos získali ocenění Nejlepší sedlák roku. Co to pro vás znamená?

Samozřejmě nás to moc těší, jen mě trochu mrzí, že se toho nedožil tatínek a taky moje babička. Prožila tady ve mlýně spoustu nelehkých let, ovdověla ve 41 letech a mlýn udržela. Byla to ona, kdo donutil rodiče, aby vzali zpátky pole a začali zase hospodařit. Měla z toho obrovskou radost a těšilo ji, když jí říkali mlynářka. Zemřela ve věku 93 let.

Bezděkovský mlýn před sto lety.

„Když jsem byla malá, zlobilo mě, že se babička chlubí mlýnem, zvlášť když se sem jen přivdala. Dnes už to chápu.“

Ocenění nás tak trochu donutilo mlýn po 55 letech vyklidit a otevřít ho k nahlédnutí veřejnosti. Měla jsem pocit, že to těm našim mlynářům dlužíme. Ukázat, co dokázali a čemu se celé generace věnovali.

Co dodat? Přijeďte se podívat! 

Předání slavnostního ocenění pro Nejlepší ekofarmu roku a Den otevřených vrat na ekostatku Bezděkovský mlýn

V rámci slavnostního dne je pro návštěvníky připravena ochutnávka biopotravin, farmářský trh a prohlídka statku. Organizátoři jsou připraveni také na děti, ty se mohou povozit na koních, užít si skákací hrad nebo si prohlédnout místní zvířata.

Ocenění budou předávat zástupci Svazu PRO-BIO a Nadačního fondu Richarda Bartáka společně.

KDY: 1. června 2019 od 10 do 17 hod.

KDE: Bezděkovský mlýn, Rohozná 36 (17 kilometrů od Jihlavy)

Autorka: Kateřina Kotěrová pro Lovíme.bio