Hospodaření dle principů ekologického zemědělství (EZ) začíná v některých částech naší republiky převládat. Například v Karlovarském kraji je certifikováno v režimu EZ téměř 60 % zemědělské půdy. V rámci okresů je více než polovina výměry zemědělské půdy obhospodařována ekologicky v osmi z celkových 76 okresů. Aktuálně v ČR hospodaří ekologicky 5 290 farem na výměře 584 tis. ha, což představuje více než 16 % celkové zemědělské půdy vedené v LPIS.
S tímto podílem patří Česká republika mezi premianty společně s Rakouskem, Estonskem, Švédskem a Itálií.
K 31. 12. 2022 hospodařilo v České republice ekologicky 5 050 farem na celkové výměře 575 464 ha, což představuje 16,2% podíl na celkové zemědělské půdě vedené v LPIS1. V meziročním srovnání vzrostl počet farem o 5,3 % a celková výměra ploch v EZ o 3,1 % (tj. o 256 farem a 17 340 ha).
Z celkového počtu přibližně 43 tisíc zemědělsky aktivních subjektů hospodaří v režimu EZ již každá osmá farma (dle Zemědělského registru ČSÚ). Za posledních deset let vzrostl počet ekofarem 1,3krát z původních 3 923 farem a výměra půdy v EZ 1,2krát z původních 488 tis. ha v roce 2012. Přibližně desetina ploch je v současné době zařazena v tzv. přechodném období2 a představuje potenciál nárůstu ekologických ploch v dalších letech (graf 1).
Graf 1: Vývoj celkové výměry půdy a počtu farem v EZ a podílu na celkové zemědělské půdě (1990-2022)
Viditelný nárůst orné půdy
V posledních letech je patrný pozitivní trend navyšování ploch orné půdy. Ke konci roku 2022 tvořila orná půda téměř pětinu celkové výměry v EZ (111 966 ha), což je zatím nejvyšší dosažený podíl v historii vývoje (graf 2). Za posledních pět let vzrostla její výměra o více než 40 tis. ha proti původním 71 tis. ha v roce 2017, což představuje v průměru každoroční téměř 10% nárůst.
Za stejné období narostla výměra trvalých travních porostů (TTP) o zhruba 30 tis. ha na současných 457 015 ha a představuje dlouhodobě 80 % celkové výměry půdy v EZ. Jen okolo 1 % ploch v EZ zabírají trvalé kultury (6 069 ha), z nichž 81 % tvoří sady (4 933 ha), 18 % vinice (1 111 ha) a pod 1 % chmelnice (25 ha). Detailní strukturu užití půdy v EZ k 31. 12. 2022 zachycuje tabulka 1.
Tab. 1: Výměra ploch dle kultur v EZ k 31. 12. 2022 (data LPIS). Pozn.: Ostatní plochy zahrnují školky, plochy rychle rostoucích dřevin, zalesněnou půdu, jinou kulturu a rybníky dle LPIS.
Zdroj: MZe a REP
Šance splnit cíl 22 % do roku 2027
Aktuálně je v Registru ekologických podnikatelů (dostupný online na webu MZe) registrováno 5 290 farem a 583 720 ha, což ukazuje na další nárůst zájmu o ekologické zemědělství. Oživení zájmu v minulých dvou letech souvisí především s nastavením podmínek opatření Ekologického zemědělství v rámci Programu rozvoje venkova (PRV) během přechodného období Společné zemědělské politiky, kdy v letech 2021 a 2022 byl umožněn vstup do opatření Ekologického zemědělství v podobě zkrácených ročních závazků všem i zcela novým žadatelům.
V roce 2023 pokračuje zájem o opatření EZ díky implementaci nového Strategického plánu SZP, který nahrazuje PRV a je klíčovým nástrojem podpory zemědělského sektoru a venkova pro období 2023–2027. Opatření je realizováno opět formou pětiletých závazků a novinkou je umožnění souběhu EZ s konvenčním hospodařením v souladu s evropskou legislativou. Je umožněno chovat zvířata různého druhu (např. skot, ovce, kozy) a pěstovat plodiny různých odrůd, včetně ovoce a zeleniny, které lze snadno odlišit na jedné farmě rozdělené na konvenční a ekologickou jednotku. Očekává se, že povolení souběhu usnadní přechod do EZ velkým farmám, typických pro ČR, díky možnosti vstoupit do EZ jen s určitou částí podniku. Tato skutečnost by tak mohla přispět k naplnění národního cíle dosáhnout 22 % zemědělské půdy obhospodařované ekologicky v ČR do roku 2027 (tj. cca 750 tis. ha).
Česká republika nyní patří mezi dvacet zemí světa s největší výměrou půdy v EZ (9. místo v rámci Evropy) a mezi patnáct zemí světa s nejvyšším podílem ploch v EZ na celkové zemědělské půdě (7. místo v rámci Evropy, 5. místo v EU po Rakousku, Estonsku, Švédsku a Itálii).
Zastoupení EZ v jednotlivých krajích není rovnoměrné. Největší plochy ekologicky obhospodařované půdy se nachází v pohraničních hornatých okresech Jihočeského, Plzeňského, Moravskoslezského, Karlovarského a Ústeckého kraje. V těchto pěti krajích se nachází téměř 60 % ploch v EZ a dva z nich vedou dlouhodobě s nejvyšší průměrnou velikostí ekofarem (221 ha v kraji Karlovarském a 152 ha v kraji Ústeckém).
V počtu ekologických farem vede dlouhodobě kraj Jihočeský (733 ekofarem), následovaný krajem Plzeňským. Více než 400 ekofarem se nachází pak v kraji Moravskoslezském, Zlínském, Středočeském a Vysočina (graf 3). Z pohledu podílu ekologicky hospodařících farem na celkovém počtu farem v daném kraji vede s téměř 40% podílem Karlovarský kraj. V dalších osmi krajích hospodaří ekologicky již více než 10 % farem, tzn. minimálně každá desátá farma (v Plzeňském kraji 20 %, v kraji Ústeckém, Libereckém, Jihočeském a Olomouckém okolo 15 % a v kraji Moravskoslezském, Zlínském a Vysočina mezi 10 a 12 %).
Mezi okresy s největší výměrou ploch v EZ patří Bruntál, Český Krumlov, Tachov, Karlovy Vary a Klatovy. V těchto pěti okresech se nachází 140 tis. ha ekologicky obhospodařované půdy, což představuje čtvrtinu ploch v EZ v rámci ČR. Více než polovinu zemědělské půdy, která je obhospodařována ekologicky, najdeme v osmi z celkových 76 okresů. Jedná se o Děčín, Sokolov, Ústí nad Labem, Český Krumlov, Bruntál, Karlovy Vary, Zlín a Cheb (v rozmezí 52 až 80 %), viz mapka.
V čele Karlovarský kraj
Z pohledu podílu ploch v EZ na celkové zemědělské půdě byl v roce 2022 celorepublikový průměr (16,2 %) překročen v osmi krajích, přičemž vysoce nad tímto průměrem s téměř 60 % vedl Karlovarský kraj. Podobně jako v předchozích letech následoval kraj Liberecký, Moravskoslezský, Zlínský, Ústecký, Plzeňský a nově Jihočeský s více než 20% podílem. V produkčních oblastech zůstává zastoupení EZ stále nízké mezi 4 až 7 % (viz tabulka 2).
Tab. 2: Počet farem a výměra půdy v EZ a podíl na celkové výměře dle užití půdy v krajích ČR (2022). Zdroj: MZe a REP
V rámci jednotlivých kategorií užití půdy (orná půda, trvalé travní porosty a trvalé kultury) dominoval opět Karlovarský kraj, kde se v ekologickém režimu nacházelo téměř 20 % ploch orné půdy a 80 % ploch TTP. Hranici 60 % ploch TTP v ekologickém režimu dosáhly dále kraje Ústecký, Zlínský a Olomoucký. Největší podíl trvalých kultur v EZ na jejich celkové výměře měl Kraj Vysočina a kraj Moravskoslezský (cca 60 %). Z pohledu absolutních hodnot se největší rozloha ekologicky obhospodařované orné půdy nacházela v kraji Plzeňském (20 134 ha) a Jihomoravském (18 349 ha), plocha TTP v kraji Jihočeském (80 174 ha) a u trvalých kultur dominoval kraj Jihomoravský (1 888 ha), kde se nachází většina ploch ekologických vinic.
Aktuálně je v ekologickém režimu zařazeno 45,4 % ploch trvalých travních porostů (luk a pastvin), 4,5 % výměry orné půdy a 15,4 % ploch trvalých kultur (resp. 26 % sadů, 7 % vinic a 0,5 % chmelnic).
Pestřejší a k půdě šetrnější osevní postupy
Ze statistik, které od roku 2007 z pověření MZe zpracovává ÚZEI, vyplývá, že hlavními plodinami na orné půdě v ekologickém zemědělství jsou téměř vyrovnaně obilniny a pícniny (42,7 % a 43,9 %, viz graf 4). Z obilnin se nejvíce pěstuje pšenice a oves. Skladba pěstovaných druhů je však mnohem pestřejší a zahrnuje minoritní druhy jako špaldu, pšenici tvrdou, jednozrnku či dvouzrnku, pohanku a podobně Vzhledem k úzké specializaci konvenčního zemědělství, kdy pšenice a ječmen zabírají 85 % celkové plochy obilnin, se v podstatě minoritními plodinami stává dnes i oves či žito.
V rámci pícnin jsou zastoupeny v EZ převážně víceleté pícniny (téměř 90% podíl), využívané ke krmným účelům, zelenému hojení a odplevelování orné půdy. Nezbytnou součástí je zařazování luskovin na zeleno (leguminóz), jejichž předností je výživný a zúrodňující dopad na půdu díky poutání vzdušného dusíku kořenovou soustavou spolu s příznivým účinkem na půdní strukturu. V konvenčním zemědělství naopak dominují s 60% podílem pícniny jednoleté, především kukuřice na siláž. Celkově je výměra pícnin v EZ více než dvojnásobná oproti konvenci, zastoupení víceletých pícnin je v EZ téměř pětkrát vyšší.
V roce 2021 byly v EZ pěstovány obilniny na 42,3 tis. ha, pícniny na 43,5 tis. ha, luskoviny na zrno na 5,0 tis. ha (nejčastěji hrách a peluška) a technické plodiny na 5,7 tis. ha (zhruba 60 % ploch zabíraly olejniny, 40 % léčivé, aromatické a kořeninové rostliny). Pěstování okopanin a zeleniny zůstává trvale na nízké úrovni (428 ha, resp. 256 ha) a představuje méně než 0,5 % orné půdy v EZ.
Produkce ekofarem narůstá
S nárůstem ploch orné půdy v EZ stoupá i samotná produkce ekofarem. U obilnin, hlavní skupiny plodin na orné půdě, vzrostla plocha za posledních deset let téměř dvojnásobně a produkce dokonce 2,3krát (ze 49 tis. tun na více než 112 tis. tun v roce 2021). Největší objem produkce dosahuje pšenice a oves. Zhruba 75 % ekologicky pěstovaného obilí je prodáno, přičemž většina v biokvalitě, avšak podstatná část produkce směřuje dlouhodobě do zahraničí (33 %). Neprodaný objem obilí je využíván především jako krmivo, příp. osivo přímo na ekofarmách. V roce 2021 obilniny v EZ tvořily 3,1 % jejich celkové osevní plochy a 1,4% podíl na celkové produkci obilí v ČR. Nejvyšší zastoupení v EZ má trvale oves a tritikále (19 %, resp. 11 % na celkové osevní ploše a 15 %, resp. 7 % na celkové produkci v ČR).
Významné zastoupení v EZ mají luskoviny na zrno (12% podíl na jejich celkové osevní ploše a 8% podíl na celkové produkci v ČR), jsou nepostradatelnou plodinou v osevním postupu pro udržení kvality orné půdy a dále zdrojem bílkovin v krmení hospodářských zvířat. Za posledních deset let vzrostla v EZ jejich plocha téměř trojnásobně a produkce dokonce 3,3krát (z 2 630 na 8 683 tun v roce 2021). Naopak v konvenčním zemědělství luskoviny téměř vymizely – bílkovinné plodiny pro krmení zvířat jsou ve velkém objemu dováženy ze zahraničí a střídání plodin se nahrazuje používáním průmyslově vyráběných hnojiv.
Vysoký podíl ploch i produkce v EZ dosahují také léčivé, aromatické a kořeninové rostliny (LAKR). Naopak je v EZ výrazně nižší zastoupení olejnin, především řepky, dále okopanin a zeleniny.
Na plochách v ekologickém režimu bylo za rok 2021 vyprodukováno 112 347 tun obilovin, 8 683 tun luskovin na zrno, 4 259 tun okopanin, 3 448 tun olejnin, 603 tun LAKR a 1 394 tun zeleniny. Z trvalých kultur bylo sklizeno 5 731 tun ovoce, z toho 3 162 tun jablek, 1 137 tun švestek, okolo 370 tun hrušek a podobný objem třešní a višní, 280 tun meruněk a 3 278 tun produkce hroznů. (Pozn.: údaje za sklizeň roku 2022 budou zveřejněny v září 2023).
Odbyt bioprodukce zachraňuje export
Z údajů ÚZEI o uplatnění bioprodukce vyplývá, že řada komodit nenachází zpracovatele na domácím trhu a je exportována. Z rostlinných komodit do zahraničí míří třetina produkce obilí (zejména špalda, oves, proso i pšenice), téměř polovina luskovin a olejnin, dvě třetiny produkce brambor, třetina zeleniny (zejména kořenové – mrkev, cibule), pětina ovoce (zejména jablka a bobuloviny, 25 % resp. 40 %).
Současně je známo, že ačkoliv je produkce prodána na domácím trhu v bio kvalitě, u některých komodit (obilí, mléko, hovězí maso) jsou bio suroviny nakonec zpracovány v konvenčních výrobcích z důvodu nízké poptávky spotřebitelů po biopotravinách.
Z šetření dále vychází, že pouze 10 % ekofarem prodá veškerou svoji produkci s certifikátem. Čtvrtina ekofarem využívá konvenční i bio trhy a zhruba polovina ekofarem odbytuje dlouhodobě svoji produkci výhradně na konvenčním trhu. Zbylá část farem svoji produkci neprodává a spotřebovává sama přímo na farmě.
Stejně jako konvenční zemědělci se i ti ekologičtí potýkají s nejistým odbytem, navíc i s nejistotou získání cenové prémie. Situaci mají složitější v tom, že v ČR je zatím stále málo rozvinutý trh s bioprodukty i biopotravinami, a to i přes významný nárůst bioprodukce v posledních letech.
Chybí veřejná poptávka
Vzhledem k dalšímu nárůstu zájmu o EZ mezi zemědělci, motivovanému podporou MZe tzv. na straně nabídky, je potřeba, aby se Česká republika inspirovala v sousedních zemích a zajistila také adekvátní silnou poptávku po bioprodukci, tzv. podporu na straně poptávky. Značný potenciál má uplatnění biopotravin ve veřejném stravování (zelené veřejné zakázky, privátní zakázky a školní stravování), silným nástrojem jsou národní osvětové a informační kampaně, velmi důležitá je podpora zpracování, včetně faremního, a rozvoj krátkých dodavatelských řetězců a lokálních odbytových cest jako alternativy k dominantnímu odbytu skrze obchodní řetězce.
Závěrem je důležité připomenout, že politická podpora rozvoje ekologického zemědělství přispívá současně k řešení problémů a naplnění cílů v dalších oblastech jako je ochrana klimatu; kvality půdy, vody, biodiverzity; dobrých životních podmínek zvířat; živobytí na venkově i veřejného zdraví. Těžko bychom hledali jinou oblast politiky, která může přispět k tolika prvkům zdraví lidí a planety. Ekologické zemědělství rozhodně není krátkodobým trendem. Je předpokladem zachování naší planety – krajiny – půdy dalším generacím v uspokojivém stavu.
1Celková výměra půdního fondu vedená v LPIS k 31. 12. 2022 činila 3 548 245 ha.
2Přechodné období je období, ve kterém dochází k přeměně zemědělské výroby na ekologické zemědělství a k odstranění vlivu negativních dopadů předchozí zemědělské činnosti na zemědělskou půdu, krajinu a životní prostředí. V přechodném období má osoba zařazená do přechodného období stejné povinnosti jako ekologický podnikatel, nestanoví-li zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, jinak.
Zdroj: časopis Úroda, 8/2023
Autorky:
Ing. Andrea Hrabalová, Oddělení Znalostní a inovační systémy – ÚZEI
Ing. Jana Hlaváčková, Oddělení Agroenvironmentální politika – ÚZEI