Ekologické vinohradnictví v ČR na vzestupu

Ekologické vinohradnictví v České republice zaznamenalo obrovský nárůst ploch z původních 17 ha v roce 2000 na současných téměř 960 ha. S podílem 5 % vinic v režimu EZ se řadíme do první desítky zemí EU. 

Svou kvalitou a intenzitou produkce je české ekologické vinohradnictví srovnatelné se sousedními vyspělými státy, jako je Německo a Rakousko. Přestože je péče o vinice v systému ekologického zemědělství (EZ) podstatně náročnější, stále více pěstitelů spatřuje v přechodu k němu svoji konkurenční výhodu.

V České republice je dnes ekologicky obhospodařováno 960 ha vinic, což představuje zhruba 5 % celkové výměry vinic v ČR. Aktuálně je registrováno 111 farem s certifikovanými vinohrady (z toho 90 farem má vinice již plně v režimu EZ) a 74 výrobců biovína. Z celkového počtu výrobců biovína je 56 současně registrováno v kategorii zemědělec a provádí zpracování hroznů přímo v místě produkce, tedy 75 % – tři čtvrtiny registrovaných výrobců jsou faremní zpracovatelé.

Ekologické vinice se nachází zejména v Jihomoravském kraji (880 ha a 92 % jejich výměry), necelých 60 ha najdeme ve Středočeském kraji, 20 ha v Ústeckém kraji a mezi 0,3 až 2 ha se pak nachází v krajích Královéhradeckém a hlavním městě Praha.

Boom biovinic v ČR

Za rozmachem stojí několik faktorů, mezi něž patří optimální nastavení podpor, vyšší dotace na plochu (900 eur na hektar vinic v období konverze = přechodu na ekologické zemědělství a 845 eur na hektar vinic již v režimu ekologického zemědělství) a bodové zvýhodnění ekologických vinařů při žádostech o čerpání podpor na modernizaci sklepních technologií. Rozhodujícím faktorem je však existence funkční technologie ochrany vinic v režimu ekologického vinohradnictví – přístup k novým technologiím a fungující profesionální poradenství. Jinými slovy, na rozdíl od 90. let dnes ekologicky hospodařící vinaři neriskují ztrátu úrody zničením hroznů houbovými chorobami; na kvalitnější úrovni je také poradenství. Rozvoj biovinic v posledních letech nicméně poněkud přibrzdil, což je způsobeno zejména zpřísněním dotačních podmínek. Od roku 2015 totiž není možné hospodařit souběžně v ekologickém a konvenčním či integrovaném režimu. Všechny půdní bloky žadatele o dotaci na ekologické zemědělství zařazené v LPIS tedy musí být vedeny v režimu EZ nebo přechodu na EZ.

S nárůstem počtu farem stoupá také produkce ekologicky vypěstovaných hroznů (s výjimkou roku 2017). V roce 2018 bylo na ekofarmách vyprodukováno 3,6 tis. tun hroznů (tj. 4% podíl na celkové produkci ČR) při hektarovém výnosu 4,35 tun, což představuje 67 % konvenčního výnosu (6,51 t/ha dle ČSÚ). Z dlouhodobého vývoje lze vypozorovat, že v EZ jsou výnosy nižší v průměru o 20–30 %.

Ekologickému vinohradnictví se věnují převážně větší podniky

V ekologickém vinohradnictví jsou zastoupeny větší podniky. Jen zhruba 14 % farem drží vinice do 1 ha a tyto tvoří necelé 1 % výměry vinic v EZ. Okolo 44 % pěstitelů má vinice v rozmezí 1 až 5 ha zabírající 13 % ploch biovinic ČR. Většinu ploch, 86 %, tvoří v EZ vinice nad 5 ha a jejich pěstitelé představují cca 40 % vinařů registrovaných v EZ.

Produkce zůstává na domácím trhu

Z šetření ÚZEI o způsobech uplatnění bioprodukce z ekofarem vyplývá, že biohrozny jsou zpracovávány výhradně na domácím trhu, přičemž 60 % produkce je zpracováno většinou přímo pěstiteli a 40 % suroviny je dále obchodováno. Hrozny jsou jednou z mála komodit ekologického zemědělství, která je zatím plně využita na domácím trhu.

Naopak za hranice ČR dnes putuje zhruba 40 % obilí, většina kořenové zeleniny, významná část brambor, jablek a hrušek, dále třetina mléka a hovězího masa a většina zástavu (tj. mladých telat). Pozitivem je, že většina této produkce je prodávána v biokvalitě a s cenovou prémií. Hrozny z ekologické produkce se však i zde vymykají a větší podíl kvalitní suroviny je prodáván bez certifikátu a končí zpracován spolu s vínem konvenčním.

Příčinou tohoto nepříznivého trendu (vinař neoznačí finální víno logem BIO, ačkoliv je certifikován, případně zařadí vinice do systému ekologického zemědělství bez toho, že by zažádal o certifikaci finálního zpracování hroznů) je zejména malý zájem tuzemských spotřebitelů o vína v bio kvalitě a jejich nedostatečné povědomí o rozdílech mezi ekologickým a konvenčním způsobem hospodaření.

Autorka: Ing. Andrea Hrabalová

Foto: Víno Marcinčák