Biotextil pod drobnohledem

Pesticidy, mikroplasty, mrtví dělníci v Bangladéši. Možná už i vaše babička zaslechla, že módní průmysl je po tom ropném druhý nejšpinavější byznys na světě.

Takzvaná rychlá móda – levně koupit, chvíli nosit, brzy vyhodit – zachvátila západní svět. Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Módní průmysl produkuje více skleníkových plynů než lodní a letecká doprava dohromady, pěstitele bavlny ve třetím světě kosí rakovina (v obavách o úrodu stříkají rostliny toxickými pesticidy i víc než třicetkrát za rok), půda i oceány jsou plné mikroplastů z polyesterových oděvů…

2700 litrů vody plus čtvrt kila chemikálií rovná se jedno tričko

Tak jako se v reakci na praktiky moderního zemědělství stále více lidí zajímá o biopotraviny, stoupá zájem také o ekologicky a férově vyrobený textil. A není divu. 0d té doby, co neziskové organizace začaly vyvážet módní blogerky na exkurze do textilních továren v rozvojových zemích, ztratil pojem „tričko za stovku z háemka“ svůj dřívější lesk. Ale pozor – módní kreativci nikdy nespí a na uvědomělé spotřebitele nastražili novou past – „tričko z biobavlny za sto dvacet“.

Koupit, nekoupit… Jak je to vlastně se vším tím bio (organic/green/sustainable) textilem, kterému v poslední době propadla většina oděvních řetězců?

 Greenwashing pro začátečníky

Jak je možné, že módní giganti nabízejí trička s nápisem „organic cotton“ za cenu stejnou či mírně vyšší než běžné oblečení, a přitom v internetových obchodech specializovaných na férovou a udržitelnou módu najdete stejně označené zboží za několikanásobek této ceny?

Na rozdíl od světa biopotravin a zčásti i kosmetiky je situace na trhu s biooblečením značně nepřehledná. V České republice zatím neexistuje žádné jednotné značení udržitelného textilu a výrobce či prodejce si tím pádem může na visačku napsat prakticky cokoliv.

Zmiňovaný nápis „organic cotton“ tedy může znamenat pouze to, že látka obsahuje několik procent ekologicky pěstované bavlny, stejně jako zbytek produkce firmy je však obarvena potenciálně toxickými chemikáliemi a ušita jedenáctiletou indickou dívkou, která si v textilní továrně patnáct hodin denně vydělává na věno.

Kouzelné slovo certifikát

V dnešní době už existuje mnoho důvěryhodných organizací, které certifikují textil na základě jasně stanovených kritérií. Bohužel se však většinou soustředí na jednu stránku produkce (ekologické pěstování a/nebo zpracování materiálu, etika prodeje a výroby…). Výjimka ovšem existuje a vyplatí se ji znát – GOTS.

Global Organic Textile Standard

Díky této ekoznačce už nemusíte meditovat nad tím, jestli je vám milejší minimalizace pesticidů, nebo osud dělníků textilních továren. GOTS klade důraz na ekologičnost pěstování, zpracování a dokonce i balení stejně jako na etické podmínky při výrobě. Nejuznávanější a nejčastěji užívaný certifikát.

 

Férový textil

Většina kontrolních orgánů se snaží kontrolovat ekologickou i etickou stránku textilního provozu, jejich řekněme srdcovou záležitostí však většinou zůstává pouze jeden z těchto dvou aspektů módního průmyslu. Následující loga zaručují především etickou výrobu i distribuci, zachovávají ovšem také určité ekologické standardy, a takto označené oblečení tudíž můžete nakupovat i nosit bez výčitek.

Co se týče ekologické stránky věci, spolehnout se můžete i na certifikáty typu Soil Association Organic, Nordic Ecolabel, USDA Organic a další.

Zůstali na půli cesty

Organic 100 Content Standard je soukromý certifikát americké nevládní společnosti Textile Exchange. Tento certifikát zaručuje, že daný textilní výrobek obsahuje minimálně 95 % surové biobavlny. Bohužel však nezahrnuje žádná kritéria pro chemické látky a postupy používané při následném zpracovávání a nezabývá se ani etickými pracovními podmínkami či spravedlivým finančním ohodnocením zaměstnanců továren ve třetím světě, kteří tuto biobavlnu zpracovávají na finální výrobky.

Stejně málo a ještě méně vám zaručí „blended“ standard stejné organizace –  způsob zpracování ani etickou stránku věci rovněž neřeší a podíl biobavlny se tu navíc pohybuje v rozmezí od pěti do 95 procent. Obsah bio vláken bývá navíc výslovně uveden pouze v množství nad 5 %, pokud na štítku žádný takový údaj nenajdete, bio vlákna tvoří pouhý pětiprocentní podíl z celkové gramáže.

 

Tady pozor

Na OekoText Standard 100 v českých obchodech narazíte poměrně často, nejedná se však o biocertifikát. Logo se symbolem květiny garantuje pouze skutečnost, že zboží bylo testováno na chemikálie, které jsou nebezpečné lidskému zdraví. Zaručuje o něco nižší obsah formaldehydu, těžkých kovů, karcinogenních barviv a dalších chemických látek. Podmínky pěstování ani zpracování však nijak nezohledňuje – továrny vyrábějící látky s logem Oeko-Tex tedy mohou zamořovat okolí toxickými chemikáliemi a svým zaměstnancům připravovat stejně nelidské pracovní podmínky jako kdekoliv jinde.

Stejně jako výše zmíněný OekoText Standard i tento evropský certifikát Ecolabel zaručuje pouze nižší obsah toxických chemikálií a potenciálních alregenů. Ač to tak může na první pohled vypadat, vlákno na takto označený textil nemá nic společného s ekologickým zemědělstvím a mimo kontrolu zůstávají i veškeré etické či sociální záležitosti s tímto textilem spojené.

 

Pokud v řetězcích narazíte na logo v tomto či podobném stylu, můžete ho s klidem ignorovat. Nejedná se totiž o logo biotextilní certifikace, garantující alespoň určitý podíl biobavlny či etické podmínky při výrobě. Cílem americké neziskové společnosti Textile Exchange, která za tímto logem stojí, je pouze upozorňovat spotřebitele na existenci biobavlny.

Velké oděvní řetězce si tento způsob lakování svých výrobků nazeleno neboli greenwashingu poměrně oblíbily – jednou z mnoha stinných stránek celého projektu je bohužel to, že tu ve velkém dochází k matení spotřebitelů.

Různých více či méně etických a ekologických certifikátů je ovšem spousta a nové stále přibývají (detailní výčet těch lepších najdete například zde) – jak se v tom vyznat? Nezbývá než v případě nejistoty využít starý dobrý Google, a pokud jste zrovna offline nebo nemáte při každém nákupu chuť hrát si na detektivy, věřte spíše malým specializovaným obchůdkům než oděvním gigantům.

Kde nakupovat

Pokud umíte šít, vaší pozornosti by neměl ujít patrně největší český e-shop s biobavlněnou metráží (ale mají například i ložní povlečení) Amwa.cz, obdobně funguje i web Sijemdetem.cz. Jestliže šicí stroj není váš kamarád a nehodláte na tom nic měnit, slušný výběr biooblečení různých stylů a materiálů nabízí například Green butik nebo Etik butik (s kamenným obchodem v Praze), fairtrade oblečení nabízejí třeba servery Ferovamoda.cz a TukTuki. Biooblečení české provenience (nepřicestuje za vámi přes oceán) a navíc za rozumnou cenu nabízí třeba Duhový krámek, Biošatník, Česká biomóda nebo Zrozena pro krásu. Pokud vám nevadí sáhnout hlouběji do kapsy, možná vás zaujme Nila.cz. Matky malých dětí mají situaci zjednodušenou – e-shopů s ekologickou dětskou módou se v posledních letech přibývá raketovým tempem. Ledacos taky seženete na Fleru.

Na co se podívat

The True Cost/Jaká je skutečná cena našeho oblečení: Působivě natočený dokument o oblečení, které nosíme, o lidech, kteří ho vyrábějí, a o vlivu tohoto průmyslu na náš svět. Zahrnuje také rozhovory s vlivnými designéry, jako je Stella McCartney. Film je možné sehnat v původním anglickém znění s českými titulky.

Sweatshop – Deadly fashion: padesátiminutový sestřih tohoto čtyřdílného norského dokumentu je k dispozici na Youtube (s anglickými titulky). Natáčeno formou reality show – tři norští fashion blogeři sedí v Kambodži za šicími stroji, žijí za minimální mzdu a seznamují se s těmi, pro které je zaměstnání v těchto takzvaných sweatshopech celoživotní realitou…

The Machinists: britský dokument rovněž dostupný na Youtube mapuje osudy tří žen z Bangladéše, země, kde podmínky dělníků v textilním průmyslu patří k nejhorším v celé Asii. S anglickými titulky.

Zpomalený šatník: Snímek z cyklu Nedej se! o udržitelné módě. Majitelka obchodu s udržitelným textilem, módní návrhářka nebo moderátorka pořadu o módě hovoří o konceptu slow fashion. Na rozdíl od předchozích filmů vás snímek neuvrhne do deprese, ale spíš naladí k pozitivním změnám ve vašem šatníku.

Ze starších filmů stojí za zhlédnutí například Smlouva s ďáblem (2006), China Blue (2006), 100% Cotton: Made in India (2007) nebo Blood, sweat and T-shirts (2008).

Kde zjistit víc

• o biotextilu a ekoznačkách: http://www.amwa.cz/clanky/biotextil, https://www.veronica.cz/odevy-v-souvislostech, https://www.veronica.cz/obleceni
• o udržitelné módě / slow fashion: Mezi přední české expertky na udržitelnou módu patří Kamila Boudová, organizátorka pražských Slou days, vydavatelka Slou Magazine, lektorka mnoha tematických workshopů, blogerka, propagátorka minimalismu… www.slou.cz, www.moyomi.com
• o fair trade a odpovědné spotřebě: www.nazemi.cz. Knihovnu této brněnské organizace doporučujeme zejména učitelům, studentům a všem zájemcům o globální vzdělávání: v současné době obsahuje více než 2000 českých a cizojazyčných knih, studií, souborů aktivit, stolních her, DVD a dalších materiálů. Spoustu informací na téma férový obchod najdete také na stránkách Ekumenické akademie a Fair Trade Česko.

 

Autorka: Kateřina Kotěrová pro Ekoporadny Praha

Fotografie: Pixabay a snímky z filmu True Cost