Vše důležité o biopotravinách a ekologickém zemědělství

Biopotraviny jsou potraviny produkované v systému ekologického zemědělství. Pocházejí od sedláků, kteří se v péči o půdu a rostliny obejdou bez průmyslových hnojiv a pesticidů, a kteří svým zvířatům poskytují dostatek péče, kvalitního krmiva a životního prostoru pro pastvu i odpočinek. Balené biopotraviny jsou označené logy, která svědčí o tom, že zemědělci a výrobci dodržují legislativní zásady ekologické produkce. Původ nebalených potravin musí být doložitelný certifikáty vystavovanými kontrolními organizacemi.

Bez chemie

Ekologicky hospodařící sedláci dodržují díky přesně specifikovaným závazkům daným státní a mezinárodní legislativou soubor pravidel. Ta slouží, všeobecně řečeno, k tomu, aby byla zajištěna péče o krajinu, zvířata i člověka, jejich zdraví a udržitelnost. Naopak převládající průmyslové zemědělství má legislativní rámec tak široký, že svými postupy může přispívat ke snižování úrodnosti půdy, znečišťování a poškozování životního prostředí a utrpení hospodářských zvířat. Důsledkem tohoto pak mohou (p)otraviny běžně obsahovat zbytky pesticidů nebo zdraví škodlivých látek v živočišných produktech. Jedná se o rezidua léčiv, hormonů a látek spojených s geneticky modifikovaným krmivem. Nepřímo se pak k lidem a ostatním tvorům mohou chemické látky dostávat skrze znečištěnou vodu a životní prostřední.

Praxe ekologického zemědělství ukazuje, že ekologičtí zemědělci přírodu neznečišťují a nezatěžují. Nezamořují půdu, vodu, vzduch ani živé organismy syntetickými chemikáliemi. Nevnášejí cizorodé látky do potravního řetězce. Ba naopak, často se starají o krajinnou i druhovou rozmanitost a krajinu ozdravují. Půdu hnojí ekologicky – hnojem hospodářských zvířat, kompostem a zeleným hnojením. Problémy s plevely a se škůdci řeší spíše preventivně – střídáním plodin, volbou vhodných odrůd a vhodným sousedstvím druhů, mechanickým ničením plevele a podporou biologické rozmanitosti – to znamená zásadně bez chemie. I bez RoundUpu se dá existovat.

Biopotraviny jsou tedy v první řadě produktem s přidanou environmentální hodnotou.

Od obilí k bochníku, od masa ke klobáse

Zpracovatelé bioproduktů uvažují podobně jako ekologičtí zemědělci. Při výrobě biopotravin se nevyužívá umělých ochucovadel, barviv a zlepšovadel vůně, chuti a konzistence. Hlavním cílem není maximální snížení výrobních nákladů, trvanlivost, ani nepřirozený či exaktně vědecky a marketingově upravený vzhled či vůně produktu, tak aby co nejvíce konvenovaly našim skrytým touhám. Naopak, použití kvalitních surovin vede k tomu, že není potřeba náhražek a syntetických vůní. Pro trvanlivost, v průmyslové výrobě zajišťovanou nejrůznějšími konzervanty a takzvanými éčky, hledají alternativy v podobě přírodních produktů a postupů (využití soli, česneku, sušení apod.) nebo přijímají skutečnost, že přirozenou cestou leckdy nelze docílit nesmyslných lhůt trvanlivosti.

Trocha historie nikoho nezabije

Ekologické zemědělství je přirozený, ale zároveň moderní způsob hospodaření, založený na tisícileté zkušenosti našich předků. Je odpovědí na industrializaci a chemizaci zemědělství ve 20. století. Začalo se rozvíjet již ve dvacátých letech, od sedmdesátých let bylo v západních zemích legislativně ukotveno a dnes dochází k jeho bouřlivému rozvoji všude na světě v nejrůznějších podobách od návratu k tradičnímu cyklickému zemědělství v Indii, příklonu k politické ideologii Agroekologie v Latinské Americe, systému Community Supported Agriculture v USA, či nejrůznějším přístupům permakultury a přírodního zahradničení u nás. To vše lze považovat za součást trendu, který ztělesňuje ekologické zemědělství. Ekologické zemědělství je jedním z pilířů trvale udržitelného rozvoje.

Respekt k přírodě

Ekologické zemědělství užívá spontánní přírodní procesy, ale také razí moderní agrotechnické postupy. Pracuje s obnovitelnými zdroji a napodobuje přirozený koloběh živin. Respektuje životní prostředí. Neznamená návrat na stromy, ale cestu ke zdravému rozumu a citlivému srdci. Na ekologických statcích najdete větší rozmanitost kvítí i ptáků, savců, obojživelníků a plazů, žížal, pavouků, střevlíků a také více lidské práce, která tu není nahrazena chemií.

Tak na to je paragraf!

Pravidla ekologického zemědělství a výroby biopotravin jsou stanovena národními i evropskými předpisy. Jejich dodržování je zajišťováno pravidelnými kontrolami na všech úrovních – u zemědělců, výrobců i obchodníků

Zdraví na prvním místě

Podobné principy, které dokážou bez chemie zajistit zdravou úrodu, používají hospodáři i při chovu zvířat. Vybírají vhodná plemena adaptovaná na místní podmínky a starají se o zdraví zvířat preventivně. Dobrý zdravotní stav zvířat plyne i z toho, že je jim umožňován přirozený pohyb i denní režim, kvalitní krmivo a dostatečná aktivita. Pokud i přesto dojde k nákaze, často jsou zvířata přednostně léčena homeopaticky či fytoterapeuticky a v případě použití léčiv je dodržována dvojnásobná ochranné lhůta.

Dům se zahradou

Ekologické zemědělství nevidí ve zvířatech pouze předmět dosahování ekonomického užitku, ale především živé tvory s vlastní individualitou a potřebami. Ekologické chovy poskytují zvířatům podmínky, které jim průmyslový chov založený především na honu za nižšími náklady zaručit nemůže. K samozřejmostem patří výběh, ve kterém jsou zvířata v přirozeném kontaktu: hrabou, ryjí, popelí se a pasou podle svých přirozených potřeb. Zakázán je klecový chov a legislativa zaručuje určitou životní plochu pro každé zvíře. I odchov je šetrnější k potřebám mláďat. Ta jsou delší dobu kojena a ponechána u matky. Na rozdíl od svých kolegů z konvenčních velkochovů, každé zvíře ekologického chovu spokojeně nosí svůj ocásek, uši, nebo zobák tak, jak mu narostly. V chovu nejsou používány elektrické bičíky či zklidňující trankvilizéry. Zákony zakazují krmit zvířata masokostní moučkou nebo geneticky modifikovanými krmivy. Téměř bezvýhradní podíl krmiva musí pocházet z ekologického zemědělství – ideálně ze statku, kde zvířata pobývají.