Platí, že potravinu můžeme označit za biopotravinu (tedy povinným evropským logem, kódem kontrolní organizace a místem původu surovin + pokud je vyráběna nebo certifikována v ČR povinně i národním logem „biozebrou“), pouze pokud minimálně 95% použitých zemědělských složek pochází z ekologického zemědělství (má bio certifikát).  Tento poměr se vztahuje JEN na zemědělské složky v potravině – tedy nikoli na vodu nebo sůl.

Tedy ANO, platí možnost maximálně do 5% použitých zemědělských složek využít konvenční přísady… ALE jen vyjmenované zemědělské složky – povolené dle Nařízení komise 889 příloha č. IX (Nařízení Komise (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologické produkce).

Jedná se o:

a)     jedlé plody, koření, byliny a semena

b)     rostlinné produkty (tuky, oleje, cukry, škroby, další produkty z obilovin a hlíz),

c)     živočišné produkty (želatiny, střeva).

Ostatní „běžné a běžně dostupné složky“ musí být v bio kvalitě. Těch 5% se tedy týká velmi specifických složek a dle informací, které máme od kontrolních organizací, tuto možnost téměř nikdo v ČR nevyužívá.

K tomu ještě doplňuji:

1. Pokud je potravina jednosložková (mléko, mrkev) a má být označena jako biopotravina, pak logicky 100% zemědělských složek musí být bio.
2. Pokud se jedná o vícesložkovou potravinu s obsahem ekologických složek nižším než 95%, smí být ekologické složky uvedeny v seznamu složek výrobku – NELZE potravinu označit jako biopotravinu.

Zpracovala Andrea Hrabalová, PRO-BIO LIGA, 13.března 2018