Potraviny se dnes snaží uspět tím, že mají co nejdelší trvanlivost, výrazně voní, hýří barvami, co nejvýrazněji chutnají. Látky obdařující naši potravu těmito „zázračnými vlastnostmi“ se nazývají aditiva, neboli přídatné látky. V EU je v současnosti povoleno více než 300 potravinářských aditiv. Patří k nim barviva, konzervanty, antioxidanty, látky zvýrazňující chuť a aroma, emulgátory, stabilizátory, látky regulující kyselost či látky protispékavé a protihrudkující, chemické sloučeniny usnadňující loupání brambor či způsobující zlatavé zbarvení chipsů. Jiné fungují jako odpěňovače při výrobě marmelád či jako katalyzátory (např. nikl) pro ztužování tuků při výrobě margarínů.
Názory na jejich vliv na zdraví lidí se výrazně liší. Jedna skupina vědců říká, že aditiva jsou zcela neškodná, protože jsou vědecky testována. Názor oponentů je, že laboratorně se zkoumá pouze jedna látka po omezenou dobu a v umělých podmínkách. Nikdo nedokáže laboratorně testovat desítky chemických aditiv najednou, tak, jak je konzumujeme v běžném životě, a navíc nežijeme v laboratorních podmínkách (dýcháme špinavý vzduch, žijeme ve stresu atd.). Problematické a téměř nemožné je laboratorně testovat dlouhodobé důsledky denní konzumace chemických aditiv za 20 či 40 let.
Mezi přídatnými látkami je velký rozdíl. Počítají se mezi ně i látky přirozené, které nemají žádné negativní dopady. Najdeme však mezi nimi i látky pocházející z dehtu a ropných produktů, které organizmus těžko odbourává.
Při výrobě biopotravin je možné použít jen 36 tzv. přídatných a pomocných látek. Jsou to pouze přírodní látky, které nesmí být geneticky upravené. Jedná se například o : kyselinu askorbovou, kyselinu jablečnou, karubin – moučka ze svatojánského chleba, vinan draselný, uhličitan sodný pro výrobu cukru, agar, uhličitany sodné, oxid uhličitý, arabská guma apod. Je pravdou, že v rámci EU jsou povoleny už i některá aditiva, která dle zastánců zdravé výživy nejsou zcela optimální – příkladem může být schválené omezené použití nitritové soli (E250) pro výrobu bio uzenin. Některé svazy ekologických zemědělců v Evropě použití této soli zakazují (např. Bioland, Demeter). Hlavním argumentem pro používání nitritové soli je efekt červené barvy u uzenin a prodloužení trvanlivosti. Mnoho spotřebitelů totiž vybledlá až nahnědlá barva ekologicky vyrobených uzenin bez aditiv odpuzuje. Je pozitivní, že český biouheráku je vyroben pouze s použitím mořské soli. (Tento uherák byl oceněn biopotravinou roku 2004.)

Zpracoval Jan Valeška, PRO-BIO LIGA, 19.9.2014