Žádný minimální limit hnojení půdy stanoven není, a to ani pro ekologické zemědělství (EZ) ani pro konvenci – hospodaření na půdě je v rukou a znalostech zemědělce (existují doporučení a metodiky potřeby živin při pěstování různých plodin).
V případě EZ se na rostlinnou produkci vztahují následující pravidla dle článku 12 odst. 1 nařízení (ES) č. 834/2007):
Platí omezení výše hnojení směrem nahoru s ohledem na blízkost vod, nitrátovou směrnici, příp. pokud podnik dobrovolně vstoupí do některých Agro-environmentálních opatření s dotací.
U ekologického zemědělství je horní limit hnojení stanoven konkrétně čl. 3, odst. 2 nařízení 889/2009: „Celkové množství statkových hnojiv používaných v zemědělském podniku nesmí přesáhnout 170 kg dusíku ročně na hektar zemědělsky využité půdy.“ (Sleduje se vnos dusíku ze statkových hnojiv.) Podobné omezení pak platí i pro intenzitu chovu na ekologických farmách, kdy čl. 15 výše uvedeného nařízení říká: „Celková intenzita chovu je taková, aby nebyl překročen limit 170 kg dusíku ročně na hektar zemědělsky využité půdy podle čl. 3 odst. 2.“ (Intenzitu si může zemědělec vypočíst a ověřit podle přílohy IV uvedeného nařízení, kde je uvedena produkce dusíku pro jednotlivé druhy a kategorie hospodářských zvířat.)
***
Jen pro ujasnění – mezi organická hnojiva patří: kompost, digestát, separát a fugát digestátu, výpalky apod. a často jsou zařazena i hnojiva statková (hnůj, kejda, ale i zbytky rostlin – sláma, chrást, zelené hnojení…) Viz – http://www.organickahmota.cz/#/hnojeni
Zemědělci vědí, že existuje přímá vazba mezi výnosem, ale i kvalitou plodin a hnojením. Rozdílem však je, že v konvenci se ve velkém používají minerální „rychle rozpustná“ hnojiva, která sice jednorázově plochu prohnojí a plodině dodají potřebné živiny, ale současně likvidují přirozenou úrodnost půdy (mikroorganismy v půdě tvořící potřebný humus) a dále tyto uměle vyrobené látky zůstávají v půdě, kontaminují ji a při deštích se vyplavují do spodních vod, které jsou zdrojem pitné vody pro nás všechny. Některé chemické látky dokonce neumíme z vody již ani vyčistit.
Tyto druhy hnojiv jsou v EZ legislativně zakázány. A EZ to zvládá i bez nich celkem dobře. V EZ se pro optimalizaci obsahu půdní organické hmoty (udržování živé půdy) využívá mnohem více způsobů ne jen samotné hnojení:
Z pohledu výnosů plodin se může zdát, že ekozemědělec ve srovnání se svým konvenčním kolegou hospodaří extenzivně – neefektivně (výnosy jsou v průměru od 30 až 50% nižší). EZ má však jiné priority – hlavním cílem není maximalizace zisku, tedy max. výnosy a užitkovost, ale spíš dlouhodobá přiměřená produkce při zachování úrodnosti půdy i do dalších let.
Pokud by cílem EZ bylo neprodukovat nic, nedávalo by smysl zavázat se k ekologickému zemědělství, plnit přísná pravidla, podstupovat registraci a administrativu, platit poplatky za kontrolu a certifikát apod.
Dotace pro EZ může být určitým motivem při rozhodování, zda vstoupit do EZ, ale z dlouhodobého pohledu jde jen o určitý příplatek k celkovým dotacím na hektar, které pobírají i konvenční zemědělci. Ale samozřejmě se najdou i špatní hospodáři, ale to jak v EZ, tak konvenci.
Zpracovala Andrea Hrabalová, červenec 2019