Jaký je v ekologickém zemědělství limit deficitu aplikace organických hnojiv?

PoradnaKategorie dotazu: Ekologické zemědělstvíJaký je v ekologickém zemědělství limit deficitu aplikace organických hnojiv?
Andrea Hrabalová Personál se zeptal před 3 měsíci

Žádný minimální limit hnojení půdy stanoven není, a to ani pro ekologické zemědělství (EZ) ani pro konvenci – hospodaření na půdě je v rukou a znalostech zemědělce (existují doporučení a metodiky potřeby živin při pěstování různých plodin).

V případě EZ se na rostlinnou produkci vztahují následující pravidla dle článku 12 odst. 1 nařízení (ES) č. 834/2007):

  1. ekologická rostlinná produkce využívá způsoby obdělávání a pěstitelské postupy, které zachovávají nebo zvyšují obsah organických látek v půdě, zvyšují stabilitu půdy a její biologickou rozmanitost a předcházejí zhutnění a erozi půdy;
  2. úrodnost a biologická aktivita půdy se udržuje a zvyšuje víceletým střídáním plodin, včetně luštěnin a jiných plodin využívaných jako zelené hnojivo a používáním chlévské mrvy či organických materiálů, pokud možno kompostovaných, z ekologického zemědělství;
  3. je povoleno používání biodynamických přípravků;
  4. hnojiva a pomocné půdní látky se mohou používat jen za předpokladu, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci (uvedené v příloze I nařízení, a to pouze v nezbytné míře);
  5. nepoužívají se minerální dusíkatá hnojiva.

Platí omezení výše hnojení směrem nahoru s ohledem na blízkost vod, nitrátovou směrnici, příp. pokud podnik dobrovolně vstoupí do některých Agro-environmentálních opatření s dotací.

U ekologického zemědělství je horní limit hnojení stanoven konkrétně čl. 3, odst. 2 nařízení 889/2009: „Celkové množství statkových hnojiv používaných v zemědělském podniku nesmí přesáhnout 170 kg dusíku ročně na hektar zemědělsky využité půdy.“  (Sleduje se vnos dusíku ze statkových hnojiv.) Podobné omezení pak platí i pro intenzitu chovu na ekologických farmách, kdy čl. 15 výše uvedeného nařízení říká: „Celková intenzita chovu je taková, aby nebyl překročen limit 170 kg dusíku ročně na hektar zemědělsky využité půdy podle čl. 3 odst. 2.“ (Intenzitu si může zemědělec vypočíst a ověřit podle přílohy IV uvedeného nařízení, kde je uvedena produkce dusíku pro jednotlivé druhy a kategorie hospodářských zvířat.)

***

Jen pro ujasnění – mezi organická hnojiva patří: kompost, digestát, separát a fugát digestátu, výpalky apod. a často jsou zařazena i hnojiva statková (hnůj, kejda, ale i zbytky rostlin – sláma, chrást, zelené hnojení…) Viz – http://www.organickahmota.cz/#/hnojeni

Zemědělci vědí, že existuje přímá vazba mezi výnosem, ale i kvalitou plodin a hnojením. Rozdílem však je, že v konvenci se ve velkém používají minerální „rychle rozpustná“ hnojiva, která sice jednorázově plochu prohnojí a plodině dodají potřebné živiny, ale současně likvidují přirozenou úrodnost půdy (mikroorganismy v půdě tvořící potřebný humus) a dále tyto uměle vyrobené látky zůstávají v půdě, kontaminují ji a při deštích se vyplavují do spodních vod, které jsou zdrojem pitné vody pro nás všechny. Některé chemické látky dokonce neumíme z vody již ani vyčistit.

Tyto druhy hnojiv jsou v EZ legislativně zakázány. A EZ to zvládá i bez nich celkem dobře. V EZ se pro optimalizaci obsahu půdní organické hmoty (udržování živé půdy) využívá mnohem více způsobů ne jen samotné hnojení:

  • pravidelné hnojení organickými/statkovými hnojivy (většina ekofarem má živočišnou výrobu – mnohem častěji než specializovaná konvence)
  • zaorávání rostlinných zbytků po sklizni hlavní plodiny (toto dělá samozřejmě i konvence, ale pokud máte každý rok na poli obilninu nebo řepku – kterou intenzivně ošetřujete postřiky, pak vám zaorání slámy každý rok nepomůže, protože se v půdě nerozloží – nemá ji kdo zpracovat na humus, protože nejsou organismy v půdě.
  • střídání plodin – plodiny mají rozdílnou potřebu „vytahovat“ živiny z půdy, některé naopak dusík do půdy dodávají – leguminózy (luskoviny a pícniny = hrách, bob, vojtěška, jetel, ..) – v EZ jsou pěstovány v průměru na 30-40% orné půdy, v konvenci okolo 5%.
  • pěstování meziplodin za účelem zvýšení podílu organické hmoty v půdě, ale i pokryvu půdy – opět v EZ jsou využívány dvojnásobně častěji než v konvenci.
  • pěstování vhodných odrůd a druhů plodin – méně náročných, odolných, které nepotřebují tolik péče a hnojiv jako vyšlechtěné odrůdy a hybridy (např. méně časté obiloviny jako špalda, pohanka, čirok, …ale třeba i oves, žito nebo staré odrůdy pšenice – jednozrnka a dvouzrnka…)

Z pohledu výnosů plodin se může zdát, že ekozemědělec ve srovnání se svým konvenčním kolegou hospodaří extenzivně – neefektivně (výnosy jsou v průměru od 30 až 50% nižší). EZ má však jiné priority – hlavním cílem není maximalizace zisku, tedy max. výnosy a užitkovost, ale spíš dlouhodobá přiměřená produkce při zachování úrodnosti půdy i do dalších let.

Pokud by cílem EZ bylo neprodukovat nic, nedávalo by smysl zavázat se k ekologickému zemědělství, plnit přísná pravidla, podstupovat registraci a administrativu, platit poplatky za kontrolu a certifikát apod.

Dotace pro EZ může být určitým motivem při rozhodování, zda vstoupit do EZ, ale z dlouhodobého pohledu jde jen o určitý příplatek k celkovým dotacím na hektar, které pobírají i konvenční zemědělci. Ale samozřejmě se najdou i špatní hospodáři, ale to jak v EZ, tak konvenci.

Zpracovala Andrea Hrabalová, červenec 2019