Historie uvažování o alternativách konvenčních způsobů hospodaření sahá až do prvních desetiletí 20. století, kdy byly zaznamenány první dokumentované údaje o poškozování půdní úrodnosti a změnách v agroekosystémech, které souvisely s chemickou a technickou intezifikací zemědělství, především s prudkým rozvojem biochemie, rozšířením a tedy zlevněním výroby dusíkatých hnojiv (poprvé syntetizovaných již v polovině 19. století) a rozvojem technologie benzínového vznětového motoru, tedy „érou traktorů“.

Začaly být diskutovány otázky chemických versus biologických základů úrodnosti půd. Již v té době byl zaznamenáván zvýšený výskyt chorob, škůdců a snížení kvality potravin. Docházelo k růstu zprůmyslnění výroby a zpracování potravin a k postupným změnám, které vedly i ke změně výživových zvyklostí. Právě to byly důvody, které vedly k diskusím o stávajícím systému zemědělství a k promýšlení alternativ. A to zejména po druhé světové válce, kdy technologický rozvoj během a po válce velmi – ještě výrazněji -posunul možnosti využití umělých hnojiv, pesticidů a způsobil tak výraznou industrializaci zemědělství.

Historie vzniku ekologického zemědělství jako takového sahá až do počátku 20. století, přesněji do období po první světové válce. Ekologické zemědělství vznikalo téměř souběžně v Indii a Střední Evropě a jeho vznik je spojen se jmény britského botanika Sira Alberta Howarda, který pracoval v Bengálské Puse a se jménem Rudolfa Steinera zakladatele systému biodynamického zemědělství, které bylo pravděpodobně prvním uceleným systémem ekologického zemědělství vůbec. Mezi hlavní směry, které se rozhodujícím způsobem podílely na rovzoji současného ekologického zemědělství patří:

• Přírodní zemědělství (počátek 20. století – spojené s únikem z měst na veknov, vegetariánstvím a prací E. Könemanna).
• Biodynamické zemědělství (30. léta 20. století, R. Steiner).
• Organicko-biologické zemědělství (40. léta 20. století, Dr. Hans Müller, H. P. Rusch), tradiční selský způsob života ve Švýcarsku.
• Organické zemědělství (30. léta 20. století Albert Howard).
• Biologické zemědělství v německy mluvících zemích (50. a 60. léta 20. stol, rýčová metoda Johannese Görbinga).
• Biologické zemědělství ve francozksy mluvících zemích (50. a 60. léta 20. stol., J.P. Perin, Lemarie-Boucher, používání mořských řas jako hnojiva ad.).

Zpracoval Jan Valeška, PRO-BIO LIGA, 11.1.2015

Zdroje:
Jiří Urban, Bořivoj Šarapatka a kolektiv: Ekologické zemědělství I. díl. MŽP, Praha 2003
http://www.wikipedia.org: “History of Organic farming“