Je nám bio drahé?
Není jedno, co nakupujeme, čím se živíme, ani kolik to stojí. A tak si tři přátelé, kteří k tomu mají dost co říct, sedli a probrali se tím, proč – a jestli vůbec – jsou biopotraviny drahé, co všechno je ekologické zemědělství a dokonce i v čem tkví naplněný život.
Jaroslav Lenhart hospodaří na biodynamickém statku, Honza Valeška je na hřišti ekologického zemědělství mimo jiné hybatelem mnoha projektů, které vrací společnost k vědomí smyslu a podstaty zemědělství. Prsty měl třeba v bedýnkách i v KPZkách, díky kterým se k lidem napřímo od zemědělců dostává zelenina, maso, vejce. Práce Tomáše Hajzlera je rozmanitá a těžko popsatelná. Průvodním motivem ale je, že Tomáš reflektuje současný život a snaží se lidem pomáhat hledat cesty, jak jej dobře žít. Díky jeho zaujetí pro věc a díky jeho facilitátorským schopnostem, obsahuje celé videopovídání víc než jen popis situace. Je plné objevování vztahů a příčin a mluví se tu i o tom, kde leží potenciál a možnost změny.
Kolik zaplatíme?
Moc se o tom nediskutuje, přitom má otázka, proč jsou potraviny, které pocházejí z ekologického zemědělství dražší, nebo o tolik dražší, než potraviny z konvenční produkce, celkem snadno uchopitelné vysvětlení. Podle Jana Valešky, člověka, který se o zemědělství a vztah ke krajině, o roli zemědělce a o kvalitu potravin zabývá profesně už řadu let, jde hlavně o tři faktory.
Prvním je úspora z rozsahu – velká monokulturní pole nebo chovy umožňují oproti rozmanitému drobnému zemědělství výrazně ušetřit na jednotku produkce. Dál je tu fakt, znepokojivý i mimo oblast zemědělství, že energie z fosilních zdrojů je zdaněná nesrovnatelně méně než energie lidské práce. Proto je mechanizace a agrochemie levnější než rozmanitost nebo třeba ruční pletí. A tak díky mechanizaci a technologiím přicházíme o rozmanitost v krajině, a stejně tak se dotek lidského ducha vytrácí i z dalších oblastí každodenního života – ubývá trvanlivých a krásných řemeslných výrobků a namísto nich tu je sériová výroba a určitá mnohost. Vliv na rozdíl v cenách potravin a biopotravin má také externalizace nákladů v konvenčním zemědělství. To znamená, že zemědělec nevynakládá prostředky s tím, aby zamezoval negativnímu dopadu jeho jednání (například destrukci půdy nebo podzemní vody). Tuto zodpovědnost na sebe ekozemědělec bere nesrovnatelně víc včetně finančního dopadu.
Nejsem hloupý, abych platil víc
Všimněte si, že ve všech třech případech se hovoří vždy o srovnávání cen potravin ze dvou různých systémů, nikoli o hodnotě potravin jako takové. Zaplatit 160kč za biorajčata se ostýcháme, když je lze koupit ve slevě v hypermarketu za dvacku, nebo ve vietnamské večerce v centru za osmdesát. Dovedete si ale představit, jak by náš mozek reagoval na tuto cenu, kdyby konvenční rajčata neexistovala?
Za ajfoun výrobní hodnoty v řádu stokorun, který k životu nepotřebujeme, zaplatíme i pětimístné číslo. Za jídlo, které je pro člověka tak důležité, se peníze paradoxně dávat zdráháme.
Bio extrémy
Značka bio není prvotně marketingovou značkou, ale způsobem, jak označit potraviny a výrobky, při jejichž pěstování, chovu a zpracování, byly dodrženy zákonem stanovené podmínky. Jedná se zejména o zákaz používání agrochemických látek a požadavky ohledně životních podmínek chovaných zvířat.
Mnoho ekologických zemědělců navíc, nad rámec zákonných povinností, na svých statcích přispívají k přirozeným přírodním procesům a podporu rozmanitost. Také se často snaží vytvářet podmínky, které zdánlivě nesouvisí přímo s chovem a pěstováním, ve skutečnosti však jejich rovnováha zajišťuje právě zdraví pěstovaných rostlin a chovaných živočichů. O příkladu se doslechnete právě třeba ve videu. Remízek, který by konvenční zemědělec vymýtil, aby získal větší plochu k pěstování a aby umožnil těžké mechanice otáčet se na poli, často ekologický zemědělec udržuje, ne-li obnovuje či zakládá. Odměnou mu je přítomnost ptactva, které tu hnízdí a živí se škůdci, kteří by jinak mohli ohrožovat jeho úrodu.
To už je ale otázka postoje. Zrovna tento rozměr není zákonem upraven a existují také firmy a zemědělci, kteří pěstují monokulturním způsobem nebo používají mechanizaci. Dost přesně specifikované životní podmínky zvířat ale musí zabezpečit a zákaz používání agrochemie dodržovat i oni, pokud chtějí své výrobky označovat jako bio. Na to každoročně dohlíží k tomu pověřené kontrolní organizace. Navíc existuje široká paleta těch, kteří se o půdu a zvířata starají nad rámec pravidel zákona o ekologickém zemědělství a v jejich okolí se to, zejména v dlouhodobém horizontu, ukazuje jako dobrá volba. Biopotraviny a ekologické zemědělství jsou pod drobnohledem už dostatečně dlouho na to, aby o kvalitě potravin a přínosu zemědělského přístupu svědčily jednoznačně.
Video najdete na našem YouTube kanálu
Koukněte taky na:
