Češi utrácejí za biopotraviny miliardy korun a biozemědělství roste dvouciferným tempem

Trh biopotravin – jeho vývoj, bariéry nákupu potravin v biokvalitě, možnost důvěry ve značku Bio,
dotace pro ekologické zemědělství a budoucnost tohoto sektoru – to vše bylo obsahem půlhodinového rozhovoru v rámci pořadu Řečí peněz, který odvysílal Český rozhlas tuto sobotu 16.června. Na otázky redaktorky Nadi Bělovské odpovídala naše kolegyně Andrea Hrabalová z PRO-BIO LIGY a Luděk Šťastný z obchodní společnosti bio nebio s.r.o.

Vývoj biotrhu u nás a v Evropě

Vývoj trhu biopotravin v České republice sleduje Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI),
který každoročně publikuje Zprávu o trhu s biopotravinami v ČR. Ačkoliv jsou data zpracovávána se
zpožděním a poslední dostupné údaje máme z roku 2016, z čísel lze vyčíst současnou situaci a trendy.

Češi za biopotraviny utratí ročně více než 2,5 miliardy korun a obrat v posledních letech
narůstá dvouciferným tempem (14 % v roce 2016). Stejně dynamický růst biotrhu prožívá i
Evropa, kde řada zemí hlásí také dvouciferný nárůst obratu za biopotraviny, a to poprvé od roku
2008, kdy zasáhla finanční krize. Nárůst okolo 20 % zaznamenala Francie, Irsko, Dánsko a Norsko; nad 10 % pak Itálie, Rakousko, Španělsko, Švédsko a Německo.

V ČR mají biopotraviny zhruba 1% podíl na celkové spotřebě potravin a nápojů; průměrná roční
spotřeba na obyvatele je okolo 250 korun. Jednoprocentní podíl se může zdát nízký a určitě by bylo
správné naplnit cíl Akčního plánu ČR pro rozvoj ekologického zemědělství, tedy navýšit spotřebu
biopotravin na 3 % do roku 2020. Přesto je třeba si uvědomit, že i největší evropské biotrhy, jako je
Německo, Francie a Itálie, dosahují podílu biopotravin na celkové spotřebě mezi 3 až 5 %.

Co stojí za boomem biopotravin?

Ačkoliv za spotřebou biopotravin u nás stojí i v dnešní době úzká skupina lidí, která je nakupuje
pravidelně, stále více lidí má o této problematice alespoň základní povědomí. Mnohem více se o
tomto tématu mluví a píše, což souvisí s větší osvětou týkající se stavu životního prostředí, tj. půdy,
vody, biodiverzity aj. Ekologické zemědělství tu nabízí řadu řešení a nákup biopotravin je pak logickou
cestou, jak šetrnější způsob hospodaření podpořit. Zákazníci se také více zajímají o kvalitu jídla a jsou
informovanější – vědí, proč je dobré biopotraviny kupovat. Významnou roli hraje rovněž přebírání
zkušeností ze zahraničí a v neposlední řadě také skutečnost, že jsou biopotraviny stále dostupnější.
O jaké biopotraviny mají Češi největší zájem?

Stejně jako v předchozích letech je největší zájem o tzv. „Ostatní zpracované biopotraviny“, které
představují třetinu maloobchodního obratu biopotravin. Dříve v této kategorii dominovaly hotové
pokrmy typu dětských výživ, dnes se jedná zejména o koření, kávu a čaj. Ze srovnání jednotlivých
kategorií potravin je však největší objem prodeje u mléka a mléčných výrobků (23 % celkového
obratu za biopotraviny) a nově u ovoce a zeleniny (nárůst z 13 % na 21 %), kde se jedná zejména o
zpracované produkty.

Je produkce českých ekofarem dostačující, nebo musíme biopotraviny dovážet?
Produkce biosurovin je pro naše podmínky u řady komodit dostačující, přesto biopotraviny na český
trh dovážíme a tvoří až 60 % obratu. Důvod je prostý – domácí poptávka po biopotravinách není
natolik velká, aby umožnila našim výrobcům realizovat úspory z rozsahu (tj. snížení nákladů díky většímu objemu výroby), jaké dosahují výrobci v Rakousku, Německu či Francii. „Proto se stává, že vlastně nakupujeme české bioprodukty (mléko, obilí, ovoce) ve zpracované biopotravině z Německa,“popisuje realitu trhu Luděk Šťastný.

Kvalita české bioprodukce je v zahraničí velmi ceněna. Každoročně se exportuje zhruba polovina obilí,
luskovin a ovoce (jablek), téměř veškerá kořenová zelenina, třetina mléka a významný je také export
mladého skotu v živém. Poptávka po biopotravinách v západní Evropě narůstá rychleji než nabídka
surovin tamních zemědělců, proto nabývá na významu mezinárodní obchod. Domácí výrobci jsou
v kleštích – na jedné straně neexistuje dostatečný odbyt pro jejich výrobky a na druhé straně jim
rostou ceny biosurovin.

Jsou dotace pro ekologické zemědělství dostačující?

Ekologické zemědělství je dotováno v celé Evropě. Platby jsou poskytovány na hektar a jejich výše je
odstupňována dle způsobu užití půdy – nejnižší platby jsou na travní porosty, naopak nejvyšší na
pracněji obdělávané vinice, sady nebo zeleninu, někde mezi jsou platby na plodiny na orné půdě. Na
dotace mají nárok všichni zemědělci, ať malí nebo velcí.

Je však potřeba zmínit, že dotace na ekologické zemědělství (EZ) jsou jen jednou složkou z celého
balíku dotací, které dnes zemědělci čerpají. Průměrná výše dotace na hektar se pohybuje okolo
15 000 korun, z toho dotace na EZ tvoří zhruba 25 procent.

Dotace pro EZ byly zpočátku součástí tzv. agroenvironmentálních opatření, jejichž hlavním cílem je
podpora extenzivnějšího a k přírodě šetrnějšího hospodaření. Tedy kompenzace ztrát, které vznikají
přechodem na méně intenzivní zemědělské postupy. Dnes se stále častěji hovoří o ekologické
intenzifikaci a o tom, že by se stávající dotační systém měl více zaměřit na podporu bioprodukce.

Hlavním motivem rozvoje ekologického zemědělství by však v budoucnu neměly být dotace, ale
zájem spotřebitelů podporovat tento způsob hospodaření, vyjádřený nákupem biopotravin.

Jsou vyšší ceny biopotravin nutností?

Na úvod je třeba říci, že společnost jako taková vlastně nezná hodnotu – cenu potravin a orientuje se
pouze podle cen nastavených zejména v řetězcích. Málokdo se pozastaví nad tím, že stejný výrobek,
např. máslo, stojí 49,90 Kč a vedle v akci 29,90 Kč, nebo že mléko koupíme pod deset korun, přitom
náklady na produkci jednoho litru u domácích farem dosahují osmi korun.

Odpověď tedy zní: ano, ceny biopotravin jsou vyšší než ceny, které známe z řetězců. Důvodů je více.
První navýšení ceny vzniká hned u samotného pěstitele nebo chovatele. V případě rostlinné produkce
jde zejména o vyšší pracnost z důvodu zákazu využití běžně používaných pesticidů a umělých hnojiv.
Často také klesá výnos. U chovů zvířat jde zejména o dražší krmivo, ale také o delší dobu výkrmu a
nižší počet zvířat v chovech z důvodu zajištění většího prostoru na kus. Nižší je také dojivost nebo
snáška vajec. Je to dáno tím, že ekologické zemědělství neusiluje o maximalizaci výnosu, potažmo
zisku, ale o udržitelné hospodaření a rovnováhu mezi produkcí a zachováním prostředí.

Další navýšení ceny nastává u výrobce, který má omezený seznam přídatných látek a technologií
povolených při výrobě biopotravin. Hlavním důvodem zvýšení ceny je však často zpracování malých
objemů a partií. Menší objemy významně navyšují cenu i při přepravě mezi výrobcem a obchody.
Poslední navýšení pak nastává v obchodech. „Marže – navýšení u obchodníka, které pokrývá zisk a
veškeré náklady spojené s prodejem výrobku –, jsou v řetězcích podobné jako marže malých
prodejen,“ míní Luděk Šťastný z obchodní společnosti bio nebio a dodává, „řetězce jsou ale schopny díky své velikosti a různým akcím nabídnout příležitostně výrazně nižší ceny než menší obchody.“Pokud chceme levnější biopotraviny, musí nejprve narůst poptávka.

Existuje nějaká záruka, že jsou biopotraviny opravdu bio?

Označení „bio“ nebo „eko“ na výrobku je chráněno zákonem (národním i evropským) a nemůže si jej
na svůj výrobek dát kdokoli. Nárok na toto označení má pouze subjekt, který je registrován v systému
ekologického zemědělství a každoročně prokáže splnění zákonných podmínek – je kontrolován
jednou ze čtyř v Česku fungujících certifikačních organizací.

Předpisy pro ekologické zemědělství se vztahují na celý proces produkce od pole až po vidličku –
kontrolováni jsou zemědělci, výrobci i obchodníci tak, aby nedošlo ke klamání spotřebitelů a
existovala tzv. dohledatelnost vzniku potraviny. Subjekt, který chce pěstovat, vyrábět nebo prodávat
biopotravinu a mít právo označovat svoje výrobky logem bio, vstupuje do systému dobrovolně a za
kontrolu a získání certifikátu si platí.

Od roku 2010 je navíc pro spotřebitele rozpoznání biopotravin vyrobených v rámci Evropské unie
snadné. Všechny biopotraviny pocházející z EU musí na svém obale nést evropské bio logo (lísteček),
číselný kód kontrolní organizace a informaci o místě původu surovin. Pokud je biopotravina vyrobena
nebo certifikována v České republice, musí nést navíc také naše národní bio logo (biozebru).

Je reálné, aby se ekologické zemědělství provozovalo na veškeré zemědělské půdě?

S ohledem na vývoj prostředí okolo nás je to skoro nutnost. Při současném konvenčním hospodaření
žijeme na dluh. Ničíme si půdu, zamořujeme spodní vody, nevíme, co pesticidy dělají dlouhodobě
s lidským zdravím…

Nevládní organizace sdružené pod IFOAM EU Group prosazují Vizi EZ pro Evropu v roce 2030, která
obsahuje mimo jiné cíl dosažení více než 50% podílu zemědělské půdy obhospodařované dle principů
ekologického zemědělství v rámci Evropské unie. Řada evropských zemí má svoje Akční plány pro
rozvoj EZ, kde přímo navrhují navýšení ploch obhospodařovaných v ekologickém režimu. Např.
Německo má navrženo navýšení podílu půdy zařazené do EZ na 20 % do roku 2030 ze současných 6 % v rámci Akčního plánu na řešení klimatické změny.

„Věříme a doufáme, že se Česká republika nechá inspirovat zahraničím a bude i nadále rozvoj
ekologického zemědělství podporovat,“ uzavírá rozhovor přáním Andrea Hrabalová za PRO-BIO LIGU.
Celý rozhovor si můžete pustit zde.

***
Na závěr připojujeme poděkování redakci za vyčlenění prostoru tomuto tématu. S ohledem na
dynamický růst trhu biopotravin a nové otázky s tímto spojené je toto téma opět aktuální. A pokud
máte další „brouky v hlavě“ nebo nějaké dotazy z oblasti bio a eko, neváhejte se na nás obrátit,
ideálně prostřednictvím bioporadny.

PRO-BIO LIGA je odborná pobočka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců, zaměřená na propagaci a
osvětu biopotravin a systému ekologického zemědělství mezi spotřebitelskou veřejností. Liga zprostředkovává rozcestník informací a zajímavostí ze světa ekologického zemědělství, bio a místních potravin od roku 2002 na stránkách www.lovime.bio (dříve www.biospotrebitel.cz).