Cena biomasa
Částka na balíčku s masem nemusí být totální hodnotou. Zvlášť, když do své volby, co, kde a za kolik, zahrneme úvahy nad tím, co jsme ochotni jíst a jaký způsob chování chceme podporovat. Pojďme odhalit pár souvislosti ze světa chovu masných plemen zvířat. Aby s těmi čísly nebyla taková nuda, občas se pustíme do žánru eko horor a tu a tam se vrhneme do slovních úloh.
Někdo si cení významu ekologického zemědělství pro krajinu a důležitosti životní pohody zvířat. Další nevolí bio kvalitu potravin z etických důvodů, ale ze zdravotních nebo dokonce kvůli chuti. Ten, kdo se sám za sebe rozhodl, musí ale často přesvědčit i ostatní. Čert ví, kde se ta nedůvěra vzala, ale v našem prostředí je občas třeba bránit se útokům okolí, které se snaží přesvědčit ostatní o pošetilosti jejich volby a o tom, že značka bio je pouze marketingovou pomůckou pro to, jak pomocí trendů dostat z lidí peníze. Faktem je, že zejména u masa je vyšší cena kvality bio oproti masu z konvenčního chovu prokazatelně vysvětlitelná. Tady je pár argumentů. Možná ani ne tak pro přesvědčování okolí, ale ať jsme sami pevní v kramflecích ;-)!
Čas jsou peníze
Jeden z parametrů, který určuje cenu masa, je doba, po kterou se zemědělci o dané zvíře musí starat a krmit ho, než doroste jateční váhy.
Zatímco kuře z ekochovu živí zemědělci minimálně 56 dní krmivem z ekologického zemědělství, stejné kuře je v konvenčním chovu vykrmeno za 32 dní. Čuník v ekochovu roste 9 měsíců, nikoli 6 jako běžně v konvenci.1
Z důvodu maximalizace zisku a minimalizace nákladů je třeba v konvenční produkci odchovat zvířata rychle a ve velkém množství. To se promítá do životní plochy, omezení pohybu, kvality a složení krmiva a to pak zase dál na riziko šíření zdravotní nákazy a s tím spojené využití léčiv, na kvalitě masa, způsobu osvalení.
A tak se čísla v učebnicích pro mladé zemědělce snižují.
Zdroj 2
Co obědval váš oběd?
Dalším z parametrů určujících cenu masa, je také kvalita krmiva. Protože jsou v ekochovu až na výjimky do 5 % povolena pouze krmiva z ekologického zemědělství, ideálně z farmy, na které zvířata žijí, jsou náklady na krmení poměrně vysoké. Půda se musí obhospodařovat a výnosy nejsou zaručené. Veškerá rizika nese zemědělec.
Čuník v ekochovu roste 9 měsíců, nikoli 6 jako v intenzivním chovu. Spotřebuje 5 kg obilí na 1kg přírůstkové váhy. Po krmných směsích s extrahovanými šroty z GMO sóji čuníci pěkně přibývají, takže v konvenci na stejný přírůstek stačí 3 kg krmiva.
Způsoby, kterými je možné získávat krmiva v konvenčním zemědělství, často obsahují pořádný balík negativních externalit – to znamená nepříjemný dopad na okolí, kterému se ale okolí nemůže bránit. V oblasti ekologie je tímto pojmem myšleno často zejména znečištění splodinami z ropného průmyslu, chemické znečištění prostředí apod. To vše se děje třeba při nesmyslném dovážení obřího objemu GMO sóji. Ta se tu sice nesmí pěstovat, ale může se sem dovážet ke krmným účelům. I přes dalekou cestu je cena takové sóji pro zemědělce výhodná. Její doprava je „levná“, alespoň v tom smyslu, že její cena nezohledňuje právě zmiňované negativní externality z oblasti environmentální. A produkt jako takový vyjde nakonec také lacino, a to proto, že veškerá rizika nesou producenti v Jižní Americe a ceny jsou stlačeny na minimum. Vedle masového drancování tamní přírody monokulturami sóji tady dochází i k negativním externalitám v oblasti etické. Kvůli pěstování sóji dochází k vypalování pralesních oblastí a komunity, jejichž živobytí na tomto prostředí závisí, plní okraje měst a stávají se ghetty.
Kilo biovepřového z farmy v Sasově stojí podle samotného vedení farmy 2,5-3krát více, než maso z intenzivního chovu.
Teď už ale vidíte, že biomaso není nadhodnocené. Jeho cena je v porovnání s masem z konvenční produkce vyšší, často i několikanásobně, ve skutečnosti je to ale opravdová cena, která odráží náklady na chov zvířete. Při koupi konvenčního masa je to, jako kdybychom část skutečných nákladů nechávali zaplatit budoucí generace a/nebo lidi na druhé straně planety.
Kráva žere trávu!
A ještě tohle se hodí vědět. Proč je bio vepřové dražší než bio hovězí maso? Ono to je pořád o tom samém. Jedná se o náklady v podobě krmení.
Masná plemena krav se spokojeně pasou na louce, zatímco vepříci ve výbězích čekají na svoji dávku obilí a vojtěšky. Ne že by půda, na které se pasou krávy, neměla hodnotu, ale to obilí, kterého čuníci sežerou 5 kg na každý kilogram přírůstku váhy, je přeci jen nákladnější. Pole člověk zoral, obilí zasel, opečovával, sklízel. To je mimochodem také častý argument vegetariánů, kteří chov a výkrm zvířat v takové míře, ve které je současná populace spotřebovává, považují za definitivně destruktivní pro planetu.
Faktické informace v tomto pojednání pocházejí většinou z inspirativního povídání s majitelem biofarmy Sasov panem Sklenářem, které shrnulo mnohé z jeho dvacet let dlouhé zkušenosti s ekohospodařením.
Doslov majitele farmy v Sasově pana Sklenáře: “Vrátil jsem se po měsíci z Namibie a Botswany – jedna z věcí co mě tam utvrdila v mém názoru, že není normální nakupovat maso z monogastrů (ta zvířata co mají jednoduchý žaludek a nemohou žít jenom z trávy – drůbež, prasata) levněji než maso z polygastrů (tato zvířata mají složený žaludek a prosperují jenom z pícnin – skot, ovce, kozy). Tam se totiž i konvenční vepřové prodává vyrazněji dráž než hovězí. Je to proto, že je v této oblasti velmi vzácná orná půda a tím pádem i jadrné krmivo pro prasata. U nás to pocítí jenom ekochovatelé…”
1 Pro výkrm drůbeže v systému ekologického zemědělství jsou chováni kříženci se zpomaleným růstem. Doba výkrmu do hmotnosti 1500 g trvá 56-84 dní. Krmivo neobsahuje živočišné bílkoviny a z 90 % musí být vyprodukováno v rámci ekologického zemědělství. (ŠARAPATKA, URBAN a kol. 2005) (pozn. redakce – v současné době musí pocházet 95% objevu krmiva z EZ, a to pouze je-li prokazatelné, že zbývajících 5% nebylo možné nahradit krmivy pocházejícími z EZ)
